Stomatologická chirurgie

Na tomto oddělení provádíme složitější extrakce (vytržení, trhání) zubů, resekce, operace cyst, plastické operace na měkkých tkáních dutiny ústní, úpravy protézního lože před zhotovením snímacích náhrad   a další výkony, které vyžadují odbornou péči stomatologa-chirurga a které lze provádět ambulantně. Pro klienty chirurgického oddělení je připravena kvalitní samostatná odpočívárna vybavená lehátky, kterou klient využije zejména po zákrocích prováděných v celkové analgosedaci .

Stomatochirurgie neboli stomatologická chirurgie, je užším oborem maxillofaciální, jinak též ústní a obličejové chirurgie. Jak z názvu vyplývá, zaobírá se stomatochirurgie všemi problémy, které jsou úzce spjaty s ústní dutinou respektive, majícími svůj původ v zubu  či zubech .Z pohledu lékaře - chirurga je to věda, řemeslo a umění v jednom. Z pohledu pacienta mnohdy neblahá vzpomínka na probdělou noc, unaveného lékaře z noční služby, strach z bolesti. Vždyť mnohým (kolegy nevyjímaje) začíná tuhnout krev v žilách a ozývají se všechny zanedbané zuby   najednou už jen při vyslovení kořene slova „stoma“. Jenomže tu máme i druhou část slova “-chirurgie“, takže půjde nejspíš o krev! A tak na mysli tanou další doruda probarvené pojmy jako: „zub moudrosti“, „osmičky“, „zubní váček“, „zánět okostice“, „absces“, „cysta“, „excize“, „resekce“, „extrakce“, „exkochleace“......atd.

Chirurgie je invazivní obor, takže dojde-li na ni, byly už nejspíš provedeny nebo vyloučeny všechny konzervativní postupy. Má-li  chirurg pomoci, je často nutné spolu s „bolístkou“ (třeba zánětlivým ložiskem) odstranit také nějakou část postižené tkáně (excize), orgánu (resekce, amputace), či orgán celý (-ektomie, extrakce, enukleace). Z tohoto pohledu je vlastně chirurgem každý stomatolog , poněvadž vrtá-li zub ,  preparuje živé tkáně.

Protože se bojíme hlavně toho, co neznáme, měl by být pacient především poučen. Je dobré, aby věděl co nejvíce o svém problému, o možnostech jeho řešení a o způsobu provedení léčebného zákroku. Pro každého pacienta jsou jeho problém, jeho nemoc a bolest středobodem vesmíru, stejným způsobem touží být vnímán i lékařem , chce a má právo být centrem zájmu odborníka, jemuž se odevzdává. K tomu je zapotřebí čas, kdy lékař  musí zjistit maximum údajů o pacientově stavu a pacient o chirurgově záměru. Jsou-li lékař  a pacient v tomto momentu vystaveni časové tísni, komunikace se hroutí a narůstá stres. Naopak klid, vstřícnost a pochopení působí na psychiku pacienta přímo zázračně. Není-li tedy jiného východiska, než se chopit skalpelu, musí tak být učiněno promyšleně, rozhodně, rychle, přesně a hlavně bezbolestně. Získat důvěru pacienta není jednoduchá záležitost a každý chirurg je pak jen takovým chirurgem, jakým dokáže být anesteziologem (popř. jakého má anesteziologa).
Naštěstí jsou dnes k dispozici prostředky jako analgetika (léky proti bolesti), anestetika a sedativa ( zjednodušeně - látky navozující lokální znecitlivění nebo celkovou změnu vědomí ). V moderní ambulantní praxi je stále častěji využívána tzv. analgosedace , kdy je kombinací léků pacientovi navozen stav podobný spánku. Toto ošetření samozřejmě vyžaduje přítomnost anesteziologa v ordinaci  a pacient se po ambulantním zákroku vydává na cestu domů pouze a jen v doprovodu příbuzných, partnera nebo zákonného zástupce (je možné takto ošetřit i děti ).
Naprostá většina stomatochirurgických zákroků je prováděna ambulantně v lokální anestezii, kdy jsou v podstatě přechodně chemicky „vypojena“ nervová vlákna přenášející nervové vzruchy bolesti. Znecitlivěná oblast je pacientem vnímána jakoby zmrzlá. Bolest je eliminována a celé ošetření je velice dobře snášeno.

Zatímco v analgosedaci  je pacient v jakémsi řízeném spánku, je relaxovaný a své okolí téměř nevnímá, při zákroku v lokálním znecitlivění je zcela při vědomí a dokáže s chirurgem, je-li potřeba, spolupracovat, z čehož plynou jisté výhody i nevýhody výše zmíněných technik. Současná technika, medicína a farmacie nabízí obrovské možnosti jak chirurgii usnadnit jak chirurgovi, tak nemocnému.

V konečném důsledku však vždy bude na člověku, využije-li lidský přístup.