Očkování je nejúčinnějším preventivním opatřením, jehož základním principem je zabránit rozvoji mnoha infekčních nemocí, ohrožujících na prvním místě děti, ale i dospělé jedince. Bez jakékoliv nadsázky se dá říci, že
očkování ročně zachrání životy několika milionů lidí.
Chrání před vážnými infekčními nemocemi, z nichž některé mohou být i dnes smrtelné či mohou zanechat na dítěti i dospělých trvalé zdravotní následky.
Očkování povzbuzuje lidský imunitní systém k vytvoření obranných látek (protilátek) v těle očkovaného.
V očkovací látce je látka zvaná (antigen), která pochází z původního infekčního mikroorganizmu (viru či bakterie).
Antigen neboli očkovací látku lze podat ústy nebo injekčně.
Očkováním, neboli podáním antigenu, se do těla dostává vakcína, která obsahuje oslabené nebo mrtvé zárodky nemoci, proti které je očkování prováděno. Zárodky přinutí lidský organismus, aby si vytvořil ochranné protilátky proti očkované nemoci, s tím rozdílem, že očkovaný ve skutečnosti neonemocní. Tato skutečnost pak má za následek, že i v případě následného setkání těla očkovaného s infekcí, způsobenou týmiž viry nebo bakteriemi, dokáží tyto protilátky viry a bakterie rozeznat a spolu s dalšími složkami imunitního systému je i zničit.
Při očkování nechráníme jen jedince, ale celou populaci. Jen díky očkování, některá onemocnění končící těžkými následky, mnohdy smrtí, se již v populaci nevyskytují, což ale neznamená, že je možné očkování přerušit, protože při ohlédnutí do historie, přerušení očkování proti některé z nemocí, mělo za následek větší počet nemocných touto chorobou.
