Cytologie

Cytologie (řecky kytos - buňka + lat. logos - věda), též buněčná biologie je věda zabývající se studiem buněk. To zahrnuje anatomii buněk a jejich strukturních komponent, jejich fyziologii, vlastnosti a chování ve vztahu k životním funkcím organismu jemuž náleží a především pak buněčný cyklus, dělení a smrt buňky.

Cytologie je jen jedním z biologických podoborů a je úzce teoreticky i experimentálně provázána s histologií, mikroskopií, mikrobiologií, biochemií, biofyzikou, organickou chemií a molekulární biologií.

Obory cytologie

• morfologická cytologie (zkoumá tvar a strukturu buněk)
• cytofyziologie (zabývá se mechanismy fungování buněk a jejich části)
• klinická cytologie (obor zabývající se cytologickými vyšetřeními pro potřeby lékařství), úzce souvisí s cytopatologií
• cytopatologie (zkoumá změny na buňkách způsobené onemocněním či vnějšími vlivy
• molekulární cytologie (v podstatě cytologická část molekulární biologie)

Dějiny cytologie

Dějiny cytologie sahají více než 300 let do minulosti a jsou úzce spjaty s objevem mikroskopu. Základy cytologie byly položeny roku 1665, když anglický vědec Robert Hooke studoval za pomoci primitivního mikroskopu vlastní výroby stavbu korku a našel v něm jakési prázdné dutinky, které mu připomínaly buňky včelích plástů a tak je podle nich pojmenoval: cellulae (lat.) - buňky.
Robert Hooke byl tedy první, kdo pozoroval buňky (resp. buněčné stěny - apoplast a prázdné prostory, které zůstaly po buňkách samotných - symlastu. Smyslu a funkci toho, co pozoroval, ale nerozuměl a rozumět ani nemohl.

Další významný posun cytologie je nerozlučně spojen se jménem holandského nadšence Antoni van Leeuwenhoeka. Tento vědecky nevzdělaný amatér se nadchl pro „malý svět“ a nechal se vyučit v broušení skla jen proto, aby si pak mohl vyrábět vlastní mikroskopy. Ač bez znalostí optiky, dokázal převážně metodou pokus-omyl vyrobit mikroskopy několikanásobně převyšující všechny ostatní soudobé přístroje (zvětšení max. 270x) a objevil pro vědu svět mikroorganismů. V protokolech o svých pozorováních popsal a nakreslil obrovské množství mikroorganismů (resp. jejich typů), i další pozorování (např. červené krvinky a proudění krve v kapilárách).

Roku 1825 uveřejnil Jan Evangelista Purkyně první popis jádra živočišné buňky. S popisem jádra v rostlinné buňce jej následoval Robert Brown v roce 1831.

Základy klinické cytologie položil v roce 1838 Muller, který rozpoznal a popsal nádorové bujení a dokázal rozlišit sarkom a karcinom. Zhruba v téže době přednesli základní teze buněčné teorie Matthias Schleiden a Theodore Schwann, nezávisle na nich některé tyto zásady objevil a vyslovil i Purkyně. Během 19. a 20. století se prudce rozvíjela mikroskopie, jednak pokud jde o kvalitu, schopnosti a nové typy mikroskopů, jednak pokud jde o její druhou část zabývající se přípravou vzorku - tj. jeho fixací a barvením. Význam cytologie stoupal jak v biologických vědách, tak v medicíně, kde se cytologická vyšetření stala důležitou diagnostickou metodou v mnoha oblastech.

Důležitý byl pro cytologii i prudký rozvoj úzce souvisejích vědních oborů, zejména biochemie, biofyziky a molekulární biologie, který umožnil více se zabývat chemickým složením buněk a chemickými procesy v nich. Molekulární cytologické vyšetření: např. leukémie či jiné formy rakoviny. Nutná hospitalizace či ambulantní docházení