Velká většina občanů (přes 80% obyvatel) si přeje, aby se mohli spolehnout na veřejné zdravotnictví, které jim v případě potřeby poskytne kvalitní a úplnou pomoc bez ohledu na to, zda budou schopni za ni v tu chvíli zaplatit. Stanovisko svazu pacientů vychází z Ústavy ČR a zákonů garantujících lidská práva, podle kterých stát je povinen se o existenci takového zdravotnictví postarat. A pravidla pro zacházení s veřejnými prostředky mu ukládají obstarat to hospodárně.


2.    Proč občané potřebují objasňující debatu u Hranatého stolu

Současná vláda chce omezit rozsah zaručené péče a udělat tak ze zdravotnictví zdroj bohatých zisků podnikatelů a soukromých vlastníků dříve národního majetku. Probíhající jednání u Kulatého stolu mají vyústit v prohlášení, že to je jediná možná a správná cesta a nedbat lidských práv je nezbytné.

Svaz pacientů ČR naopak otvírá jednání u Hranatého stolu, které má ukázat, jak hospodárně obstarat veřejné zdravotnictví naplňující ústavní práva a představy občanů, odstranit staré chyby a jednat racionálně.

Hranatý stůl dá příležitost odborníkům i laikům, aby se zúčastnili zdokonalování projektu „Veřejné zdravotnictví jako služba občanům“, který Svaz pacientů ČR umístil na stránkách www.pacienti.cz (odkaz „reforma zdravotnictví“). Tento projekt respektuje všechny právní normy chránící lidská práva.


Svaz pacientů ČR ve svých stanoviscích vychází z faktu, že rámec pro veřejné zdravotnictví tvoří Ústava a vyšší zákony o lidských právech a to zejména:

článek 31 Listiny základních práv a svobod, integrální součásti Ústavy:

 „Každý  má  právo  na  ochranu  zdraví.  Občané  mají  na základě veřejného pojištění  právo  na  bezplatnou  zdravotní  péči  a  na  zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.“


Článek vyjadřuje, že v okamžiku poskytnutí péče se nic neplatí, ale péče je hrazena z pojistného, které platí občané podle podmínek, které stanoví zákon. Jak musí být pojistné v závislosti na možnostech občana stanoveno, to vyplývá z další vyšší právní normy ratifikované v ČR. Jde o článek 3 Úmluvy o lidských právech a biomedicině, který požaduje:

„..aby smluvní strany v rámci své jurisdikce zajistily rovnou dostupnost zdravotní péče patřičné kvality“.

Vydělávající občané proto musí solidárně tvořit tak velké fondy veřejného zdravotního pojištění aby mohla být hrazena úplná zdravotní péče patřičné kvality o všechny občany. Musí to být úplná péče, kdybychom připustili možnost omezení rozsahu péče obyčejným zákonem, ztratila by garance vyšší právní normou zcela smysl.

Tento výklad potvrzuje také třetí vyšší právní norma Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech v článku 12, odstavec 1:

„Státy, smluvní strany paktu, uznávají právo každého na dosažení nejvýše dosažitelné úrovně fyzického a duševního zdraví.“

Pojistné placené jednotlivými občany musí tedy být stanoveno s ohledem na celkové náklady na úplnou péči a musí odpovídat možnostem pojištěného, takže se neobejdeme bez solidarity bohatých s chudými..

Ankety