Terénní služby

Současný trend sociálních služeb je, směrovat stávající i rozvíjející se sociální  služby co nejvíce do přirozeného domácího prostředí seniorů. Je to logické a směřují k tomu i legislativní kroky.

Senioři jsou plnoprávní občané, kteří mají právo setrvat tam, kde sami rozhodnou a  měli by k tomu mít zajištěné i podmínky. Těmi jsou hlavně služby, které by jim nahradily chybějící schopnost k sebeobsluze a zajistily jim bezpečí.

Je také známo, že ve vyšším věku mají přesuny do jiného prostředí negativní psychologické dopady, mohou zhoršit některé zdravotní problémy a lidí se na tyto změny hůře adaptují. Na své prostředí jsou tito lidé zvyklí, mají zde sociální zázemí, vypracované sociální vazby  a dobře se orientují v terénu.

Prvním krokem, směřujícím k tomu, aby občané měli možnost setrvat ve svém přirozeném prostředí byl zákon č. 108/2006 Sb., zejména příspěvek na péči. Ten byl do zákona zařazen v této podobě proto, aby se do rukou občanů dostaly prostředky, které jim zajistí možnost koupit si služby, které potřebují. Tím by byl zase naopak zajištěn rozvoj těchto služeb, protože by se do nich dostaly prostředky, které jsou k jejich provozování nutné.

Tento záměr se, zatím, poněkud minul účinkem, protože peníze z příspěvků na péči se vracejí do služeb pouze v rezidenčních zařízeních. V terénu je občané na služby nevyužívají v takové míře, aby se provozování služeb vyplatilo a pokrylo jejich náklady a také ne každý region je jimi stejně ošetřen. Paradoxně tedy tam, kde je nabídka služeb dostatečná jejich zřizovatelé bojují o přežití, protože občané příspěvek pojali jako přilepšení k důchodu a systém kontrol jim to, bohužel, umožňuje a tam, kde by byli ochotni si služby koupit zase naopak chybí, protože dosud na ně nebyly peníze a než se situace změní, tak to ještě bude nějakou dobu trvat.

Zřizovatelé musí nejprve zjistit zájem, najít cesty a možnosti a  pak teprve může služba začít fungovat. Zatím je tedy v terénu nejvíce využívaná stávající terénní pečovatelská služba, jejímiž zřizovateli jsou většinou úřady státní správy a charitativní organizace, dále pak osobní asistence, kterou provozují nestátní neziskové organizace, soukromé pečovatelské služby a denní stacionáře, Kluby důchodců a  poradenská centra. V terénu také fungují linky důvěry a organizace  a zařízení, která pečují o bezpečnost seniorů. V některých regionech je také dobře fungující dopravní služba pro seniory.

Terénní pečovatelská služba je nejvíce využívaná sociální terénní služba. Zajišťuje technickou pomoc seniorům a zdravotně postiženým osobám, které nezvládají sebeobsluhu, avšak jejich zdravotní a duševní stav je takový, že mohou, s touto pomocí, dál žít ve svém přirozeném prostředí.

Terénní pečovatelská služba zjišťuje dovážku obědů, nákupů, praní prádla, úklid, donášku léků, doprovod k lékaři a pomoc v domácnosti nebo při sebeobsluze. Služba se poskytuje na základě uzavřené smlouvy a ceny jsou omezeny prováděcí vyhláškou k zákonu 108/2006.
 
Službu často neobjednávají přímo senioři, ale jejich děti, které s nimi nežijí ve společné domácnosti a nemohou k nim denně docházet. Chtějí však mít jistotu, že je o jejich rodiče postaráno a že by byli, v případě problému, upozorněni, protože pečovatelka přichází do rodiny v přesně stanovené době, kdy  je senior v bytě sám a pokud by hrozil problém, může mu pomoci nebo pomoc přivolat.

Zákon č. 108/2006 však také zohledňuje situace, kdy by se terénní pečovatelskou službu pokoušel někdo zneužít, nebo kdy hrozí nebezpečí pečovatelce nebo poskytující organizaci. Nejsou to řídké případy, kdy se služba objedná tehdy, kdy byt nepotřebuje úklid, ale deratizaci, kdy v něm bydlí člověk s nakažlivou nemocí nebo osoba duševně nemocná, která může pečovatelku ohrozit i na životě, či senior, který si služby terénní pečovatelky vykládá po svém a ohrožuje její důstojnost.

Pečovatelky jsou vždy osoby řádně proškolené, prověřené z bezpečnostního hlediska a pravidelně hodnocené podle Standardů sociálních služeb. Jedná se o velmi náročnou práci, kterou ocení jen ten, kdo někdy dlouhodobě pečoval o starého, těžce pohyblivého a často nervózního člověka. Musí také splňovat fyzické a psychologické předpoklady.

Vzhledem k těmto náročným požadavkům není snadné najít vhodné pracovnice, zejména proto, že přes veškerou náročnost nejsou dostatečně platově ohodnocené. Mladí lidé o tuto práci nemají zájem a starší, zkušené pečovatelky již dávno vyčerpaly svůj fyzický fond a často by samy potřebovaly pomoc. Je to také přesně ono pracovní zařazení, které je nejvíce ohroženo syndromem vyhoření.

Pokračování…

Ankety