V době, kdy jsme žili v poměrně uzavřené socialistické společnosti jsme měli mnohem omezenější přístup k informacím, což se projevovalo i ve vztahu k vlastnímu zdraví a medicíně. Léčebné metody, vztah lékaře a pacienta, způsoby terapie a farmacie byly jaksi předem dány a o tom, že existují třeba i jiné možnosti se lidé dozvídali jen okrajově a nebo tehdy, kdy se ocitli v situaci, že hledali poslední šanci pro sebe nebo své blízké. Někteří znali bylinky nebo osvědčené „babské rady“ , které přecházely na generace, ale okruh našich možností tím zhruba končil. Více jsme věřili lékařům a spolehli se na jejich úsudek a schopnosti.

Na druhou stranu, dnes prakticky neomezený přenos informací, otevřené hranice a kontakty s jinými kulturami, přinášejí také svá rizika a to v  opačném směru „v přeinformovanosti“. Ta má za následek to, že lidé méně věří klasické medicíně, i u běžných lékařských zákroků hledají, z jejich pohledu nejoptimálnější, zdravotnické zařízení, ale také chtějí v rámci svých, často omezených, lékařských vědomostí své léčení ovlivňovat.
Vytváří se také prostor pro lidi,  kteří dokáží tuto situaci zneužít a mohou tak na zdraví člověka způsobit nedozírné škody. Objevilo se totiž množství nových možností, v oblasti související se zdravím člověka, které známe pod pojmem přírodní nebo také alternatnivní medicína.

Tyto postupy se k nám dostaly z různých částí světa a mají na naše zdraví jak pozitivní, tak i negativní vliv. V různých zemích, dokonce v zemích Evropské unie, jsou však některé tyto metody naprosto běžné a využívají je ke komplexnímu přístupu k pacientovi a v zájmu jeho zdraví i lékaři, nebo jsou do medicíny zapracované jako samostatné lékařské obory.

V České republice zatím není žádný právní předpis, který by tyto kontakty upravoval a poskytl tak alternativním léčebným metodám vhodný, legální prostor, s jasným pojmenováním a vymezením účinných postupů. Z tohoto důvodu také nejsou tyto úkony hrazeny ze zdravotního pojištění, i když je známo, že jsou účinné a lidskému zdraví prospěšné.

Nebudeme se zde zabývat šarlatánstvím a různými pochybnými léčitelskými doporučeními a radami. Naším zájmem je dozvědět se něco o metodách, které mohou lékařskou vědu obohatit a pomoci k vyléčení pacientů.

Většina těchto alternativních postupů má dva společné důležité body, které jsou základem filozofie alternativních způsobů medicíny.

• Návrat k přírodě – co největší omezení chemických a umělých postupů, omezení medikace  a využití přírodních možností a zdrojů s minimálním zatížením lidského organismu
• Přístup k člověku jako celku – většina alternativních medicín vychází z toho, že základem choroby těla je choroba duše nebo nevyrovnaný duševní stav. Proto se zároveň s léčebným postupem hledá i jeho prvotní příčina a tu se snaží terapeut odstranit.

Již dříve jsme se zmiňovali o homeopatii, jako o šetřeném způsobu alternativního léčení. Známe také akupresuru, reflexní terapii, masážní postupy od lymfatické, přes aromamasáže, masáže medové, Dornovy nebo Breussovy, velmi starou metodu baňkování, fototerapii. Slyšeli jsme o kineziologii, ajurvédě a čínských přírodních postupech, lidé navštěvují solné jeskyně, prostory na dodávání bioenergie. Alternativní medicína využívá znalosti bylinných preparátů, čajů, účinků kamenů a koupelí. Výčet tím ovšem zdaleka nekončí.
Postupně vznikají centra zdraví, kde se tyto metody využívají jako relaxační, kosmetické nebo léčivé a mnoho lidí s nimi má ty nejlepší zkušenosti. Tyto techniky se zde různě kombinují za účelem násobení jejich účinků.

Působení těchto metod je natolik nenápadné a šetrné, že často musíme zkoumat, kde začíná účinek  a končí víra. Různých postupů, které mohou napomoci našemu léčení, zklidnění mysli a  zlepšení kondice  je mnoho a někdy nám stačí, když na nás mají jen relaxační účinek. Pokud nám ale mají pomoci i zdravotně, stojí za to se zamyslet nad těmi dvěma body, které tvoří základ filozofie alternativních medicín.

Potom zjistíme, že se jedná o naprosto logické a jednoznačně pozitivní argumenty pro to, aby tyto alternativní metody existovaly. Není to vždy jen o lécích a jejich podávaném množství. Z minulosti známe jasně osvědčený alternativní postup, který lékařská věda bez obav využívá a to je třeba vodoléčba. Priznitzovy obklady jsme si všichni už někdy přiložili a věděli jsme, že nám pomohou od horečky nebo bolení v krku. Víme ale také, že nevyléčí žaludeční vředy, tuberkulózu nebo rakovinu.

To by měly asi být ony mantinely, ve kterých bychom se měli pohybovat všichni, pacienti i lékaři. Brát alternativní medicínské postupy jako doplněk  a jednu ze součástí lékařské vědy, které společným působením mohou  pacientovi pomoci.

Ankety