pátek 30.07.2010 02:40 | Svátek:
Bořivoj
Péče o seniory.
Zatímco v minulosti byla seniorská problematika samozřejmou součástí života a problémy se objevovaly jen výjimečně, v naší současnosti se stala fenoménem, kterým se zabývají celé týmy odborníků. Způsobilo to několik faktorů, které jsou opět civilizačním produktem.
Dříve patřilo k samozřejmým morální povinnostem každé rodiny se o své seniory postarat. Běžný občan se na stáří připravoval celý svůj aktivní život, snažil se aby byl materiálně zabezpečen, otázku bydlení řešilo soužití několika generací. Děti měly vzor péče o seniory před očima po celý život a plynule na něj samy navazovaly, protože věděly, že stejnou povinnost budou mít i jejich děti. Ne vždy byla, samozřejmě, péče vzorná a ne všude vztahy fungovaly bez problémů, ale byl to zažitý model daný vývojem a společenskou nutností.
Postupný vývoj společnosti přinesl i do této oblasti velké změny.
Společné bydlení se stalo přežitkem, v touze po vlastním soukromí se rodiny rozdělily, změna životního stylu přinesla možnost a také nutnost stěhování za prací, svět se vlivem techniky zmenšil a rodiny se začaly rozdělovat, stárnutí se zpomalilo a lidé zůstávají déle aktivní, nový životní styl přinesl ekonomickou samostatnost mladých a starých, lékařská věda pokročila a začal se zvyšovat průměrný věk. Nyní jsme ve stádiu, kdy seniorská skupina nad 60 let tvoří asi 20 % populace a tento trend se stále zvyšuje.
Co tento vývoj přináší? Pokud jsou občané středního a staršího věku ekonomicky činní a aktivní, tak je vše v pořádku. Jsou schopni sebeobsluhy bez problémů a jsou také schopni se zapojit do společenského dění, které nabízí běžný život nebo subjekty zabývající se aktivním stářím. Pokud se však změní jejich společenské postavení, zhorší se zdravotní stav, odejde jim partner apod., je třeba se touto skupinou začít zabývat.
Problémy vnikají hlavně při zhoršení zdravotního stavu a omezení nebo ztrátě schopnosti sebeobsluhy, pohybu nebo orientace. S tímto stavem, ruku v ruce, přicházejí ztráty nebo omezení společenských kontaktů, pocity osamění, obavy z budoucnosti i současnosti, jejíž aspekty někteří senioři, zvláště z vyšších věkových skupin špatně zvládají, přidružují se psychické problémy.
Situace pečovatelů.
V této kritické době jsou děti ve věku, kdy je nutno, aby byly ekonomicky činné, protože si „ vydělávají na důchod“. Zároveň se objevují jejich vlastní zdravotní problémy, které přináší životní styl a civilizace. Ve stejné době si budují domov a rodinu jejich děti, které také potřebují pomoc. Rodina často bydlí ve vzdáleném místě a potřebovala by být starým lidem blíž, aby jim mohla pomáhat. Současný ekonomický systém neumožňuje dlouhodobé neplacené volno z důvodů péče o těžce nemocné rodiče, ani zkrácený pracovní úvazek. Pokud na tuto situaci dojde, hrozí žadateli ztráta zaměstnání, kterou nikdo, zvláště pokud se v průběhu svého života dopracoval k dobrému pracovnímu postavení, nechce riskovat. Je tedy třeba nastoupit cestu hledání rady a pomoci tam, kde jsou schopni ji poskytnout.
Současný stav.
Nejbližší instituce, která má ze zákona povinnost pomáhat svým občanům je obecní nebo městský úřad.
Větší města mají tyto situace hůře či lépe ošetřené, ale se účinností nového zákona o obcích nastala změna. Zákon přesunul povinnosti i na malé obecní úřady, pro které je často nemožné zabezpečit občanům úkony, které by k ulehčení situace potřebovali. Provoz služeb je finančně náročný a budovat rezidenční zařízení nemají možnost ani velká města. Soukromé služby se situují více do hodně zalidněných regionů, které jim skýtají naději, že se zde uživí. V malých obcích je, paradoxně zase nejvyšší procento lidí, kteří již nejsou v produktivním věku, nepřinášejí obcím příjmy, ale žijí často osaměle v rodinných domcích a potřebují pomoc minimálně v základních životních úkonech, jako je dovoz obědů, nákupů, úklid, v zimě odklízení sněhu. V obcích je omezena doprava na minimum, často zde není lékař ani lékárna, dojíždění za službami je obtížné nebo nemožné.
Mladší generace se stěhují za prací do měst, kde mají lepší podmínky, podnikají zde, odvádějí daně a vytvářejí tak podmínky pro zřizování a poskytování služeb.
Situaci zhoršují i sami senioři.
S účinností zákona 108/20065 o sociálních službách byl nově zřízen Příspěvek na péči.
Tato dávka je určena k úhradě služeb, které si senioři objednají buď u poskytovatele, ale i souseda, příbuzného nebo někoho, kdo je schopen se o ně postarat v případě nutnosti. Záměrem zákonné úpravy bylo poskytnout finanční částku, která bude přesně cílena svým účelem a od občana se vrátí do systému služeb, který tak bude mít šanci se dále rozvíjet. Bohužel, příjemci dávky ji pojali jako vylepšení své sociální situace a jelikož zatím není vypracován a využit účinný systém kontroly, užívají ji ke zlepšení finančních podmínek, vytváření úspor nebo pomoci dětem.
Z celé škály nabídky sociálních služeb pro seniory je tak nejvíce využívána terénní pečovatelská služba, která dováží obědy a poskytuje pomoc při základních životních úkonech. Mimo to, ale existuje ještě celá řada dalších služeb, které senioři mohou za úhradu využít. Jedná se buď o služby terénní nebo pobytové a patří sem například osobní asistence, denní nebo týdenní stacionáře, průvodcovské služby, stanice hygienických služeb, kluby a spolková zařízení, dovoz nákupů. Co se týče pobytových služeb, řadíme sem Domovy pro seniory, penziony pro seniory nebo sociální lůžka například ve zdravotnických zařízeních. Podrobnější popisy služeb najdete v našich dalších odkazech.
Zřizovateli těchto služeb bývají Krajské, Městské nebo obecní úřady nebo Ministerstvo práce a sociálních věcí.
Městské a obecní úřady se zabývají problematikou poradenství, sociální depistáží, vyhledávají seniory týrané nebo ohrožené sociální exkluzí. Úzce přitom spolupracují s poskytovateli služeb a s nestátními subjekty. Přesto je v populaci stále řada seniorů, kteří pomoc potřebují, ale dosud se nedostali do sítě pomoci.
Bohužel, žádná instituce, která se zabývá zřizováním nebo poskytováním sociálních služeb je nemůže občanovi poskytovat násilím, a i když je evidentní, že občan nezvládá, nebo je přímo ohrožen, pokud pomoc odmítne, je to jeho právo. Někdy je toto právo opravdu sporné, protože zdravotní stav seniorovi již neumožňuje zdravě vyhodnotit svoji situaci a on ohrožuje nejen sebe, ale i své okolí. Tady by se měla do situace vložit rodina a zabezpečit nejnutnější péči, avšak nebývá to pravidlem a i rodina se snaží přesunout odpovědnost jinam. Pak se úřady snaží spolupracovat se zdravotnictvím, zejména s obvodními lékaři nebo psychiatry.
Zabezpečení potřebné sítě sociálních služeb pro seniory by mělo být společným úkolem zřizovatelů, poskytovatelů, ale také uživatelů, kteří by, v rámci Komunitního plánování měli jasně vyjádřit své potřeby a to i ve věku, kdy ještě senioři nejsou. Pokud jimi již jsou, znají tyto potřeby mnohem lépe a pak by do nich měli vložit ony prostředky, které jim poskytuje stát na péči. Vždyť důchodci v západních státech, kterým často závidíme jejich životní úroveň, dětem na dovolenou nešetří, ale jedou na ni raději sami.
Charta práv seniorů Zatímco v minulosti byla seniorská problematika samozřejmou součástí života a problémy se objevovaly jen výjimečně, v naší současnosti se stala fenoménem, kterým se zabývají celé týmy odborníků. Způsobilo to několik faktorů, které jsou opět civilizačním produktem.
Dříve patřilo k samozřejmým morální povinnostem každé rodiny se o své seniory postarat. Běžný občan se na stáří připravoval celý svůj aktivní život, snažil se aby byl materiálně zabezpečen, otázku bydlení řešilo soužití několika generací. Děti měly vzor péče o seniory před očima po celý život a plynule na něj samy navazovaly, protože věděly, že stejnou povinnost budou mít i jejich děti. Ne vždy byla, samozřejmě, péče vzorná a ne všude vztahy fungovaly bez problémů, ale byl to zažitý model daný vývojem a společenskou nutností.
Postupný vývoj společnosti přinesl i do této oblasti velké změny.
Společné bydlení se stalo přežitkem, v touze po vlastním soukromí se rodiny rozdělily, změna životního stylu přinesla možnost a také nutnost stěhování za prací, svět se vlivem techniky zmenšil a rodiny se začaly rozdělovat, stárnutí se zpomalilo a lidé zůstávají déle aktivní, nový životní styl přinesl ekonomickou samostatnost mladých a starých, lékařská věda pokročila a začal se zvyšovat průměrný věk. Nyní jsme ve stádiu, kdy seniorská skupina nad 60 let tvoří asi 20 % populace a tento trend se stále zvyšuje.
Co tento vývoj přináší? Pokud jsou občané středního a staršího věku ekonomicky činní a aktivní, tak je vše v pořádku. Jsou schopni sebeobsluhy bez problémů a jsou také schopni se zapojit do společenského dění, které nabízí běžný život nebo subjekty zabývající se aktivním stářím. Pokud se však změní jejich společenské postavení, zhorší se zdravotní stav, odejde jim partner apod., je třeba se touto skupinou začít zabývat.
Problémy vnikají hlavně při zhoršení zdravotního stavu a omezení nebo ztrátě schopnosti sebeobsluhy, pohybu nebo orientace. S tímto stavem, ruku v ruce, přicházejí ztráty nebo omezení společenských kontaktů, pocity osamění, obavy z budoucnosti i současnosti, jejíž aspekty někteří senioři, zvláště z vyšších věkových skupin špatně zvládají, přidružují se psychické problémy.
Situace pečovatelů.
V této kritické době jsou děti ve věku, kdy je nutno, aby byly ekonomicky činné, protože si „ vydělávají na důchod“. Zároveň se objevují jejich vlastní zdravotní problémy, které přináší životní styl a civilizace. Ve stejné době si budují domov a rodinu jejich děti, které také potřebují pomoc. Rodina často bydlí ve vzdáleném místě a potřebovala by být starým lidem blíž, aby jim mohla pomáhat. Současný ekonomický systém neumožňuje dlouhodobé neplacené volno z důvodů péče o těžce nemocné rodiče, ani zkrácený pracovní úvazek. Pokud na tuto situaci dojde, hrozí žadateli ztráta zaměstnání, kterou nikdo, zvláště pokud se v průběhu svého života dopracoval k dobrému pracovnímu postavení, nechce riskovat. Je tedy třeba nastoupit cestu hledání rady a pomoci tam, kde jsou schopni ji poskytnout.
Současný stav.
Nejbližší instituce, která má ze zákona povinnost pomáhat svým občanům je obecní nebo městský úřad.
Větší města mají tyto situace hůře či lépe ošetřené, ale se účinností nového zákona o obcích nastala změna. Zákon přesunul povinnosti i na malé obecní úřady, pro které je často nemožné zabezpečit občanům úkony, které by k ulehčení situace potřebovali. Provoz služeb je finančně náročný a budovat rezidenční zařízení nemají možnost ani velká města. Soukromé služby se situují více do hodně zalidněných regionů, které jim skýtají naději, že se zde uživí. V malých obcích je, paradoxně zase nejvyšší procento lidí, kteří již nejsou v produktivním věku, nepřinášejí obcím příjmy, ale žijí často osaměle v rodinných domcích a potřebují pomoc minimálně v základních životních úkonech, jako je dovoz obědů, nákupů, úklid, v zimě odklízení sněhu. V obcích je omezena doprava na minimum, často zde není lékař ani lékárna, dojíždění za službami je obtížné nebo nemožné.
Mladší generace se stěhují za prací do měst, kde mají lepší podmínky, podnikají zde, odvádějí daně a vytvářejí tak podmínky pro zřizování a poskytování služeb.
Situaci zhoršují i sami senioři.
S účinností zákona 108/20065 o sociálních službách byl nově zřízen Příspěvek na péči.
Tato dávka je určena k úhradě služeb, které si senioři objednají buď u poskytovatele, ale i souseda, příbuzného nebo někoho, kdo je schopen se o ně postarat v případě nutnosti. Záměrem zákonné úpravy bylo poskytnout finanční částku, která bude přesně cílena svým účelem a od občana se vrátí do systému služeb, který tak bude mít šanci se dále rozvíjet. Bohužel, příjemci dávky ji pojali jako vylepšení své sociální situace a jelikož zatím není vypracován a využit účinný systém kontroly, užívají ji ke zlepšení finančních podmínek, vytváření úspor nebo pomoci dětem.
Z celé škály nabídky sociálních služeb pro seniory je tak nejvíce využívána terénní pečovatelská služba, která dováží obědy a poskytuje pomoc při základních životních úkonech. Mimo to, ale existuje ještě celá řada dalších služeb, které senioři mohou za úhradu využít. Jedná se buď o služby terénní nebo pobytové a patří sem například osobní asistence, denní nebo týdenní stacionáře, průvodcovské služby, stanice hygienických služeb, kluby a spolková zařízení, dovoz nákupů. Co se týče pobytových služeb, řadíme sem Domovy pro seniory, penziony pro seniory nebo sociální lůžka například ve zdravotnických zařízeních. Podrobnější popisy služeb najdete v našich dalších odkazech.
Zřizovateli těchto služeb bývají Krajské, Městské nebo obecní úřady nebo Ministerstvo práce a sociálních věcí.
Městské a obecní úřady se zabývají problematikou poradenství, sociální depistáží, vyhledávají seniory týrané nebo ohrožené sociální exkluzí. Úzce přitom spolupracují s poskytovateli služeb a s nestátními subjekty. Přesto je v populaci stále řada seniorů, kteří pomoc potřebují, ale dosud se nedostali do sítě pomoci.
Bohužel, žádná instituce, která se zabývá zřizováním nebo poskytováním sociálních služeb je nemůže občanovi poskytovat násilím, a i když je evidentní, že občan nezvládá, nebo je přímo ohrožen, pokud pomoc odmítne, je to jeho právo. Někdy je toto právo opravdu sporné, protože zdravotní stav seniorovi již neumožňuje zdravě vyhodnotit svoji situaci a on ohrožuje nejen sebe, ale i své okolí. Tady by se měla do situace vložit rodina a zabezpečit nejnutnější péči, avšak nebývá to pravidlem a i rodina se snaží přesunout odpovědnost jinam. Pak se úřady snaží spolupracovat se zdravotnictvím, zejména s obvodními lékaři nebo psychiatry.
Zabezpečení potřebné sítě sociálních služeb pro seniory by mělo být společným úkolem zřizovatelů, poskytovatelů, ale také uživatelů, kteří by, v rámci Komunitního plánování měli jasně vyjádřit své potřeby a to i ve věku, kdy ještě senioři nejsou. Pokud jimi již jsou, znají tyto potřeby mnohem lépe a pak by do nich měli vložit ony prostředky, které jim poskytuje stát na péči. Vždyť důchodci v západních státech, kterým často závidíme jejich životní úroveň, dětem na dovolenou nešetří, ale jedou na ni raději sami.
Se stářím se zvyšuje pravděpodobnost onemocnění. Může se stát, že dojde k situaci, kdy člověk nebude moci vést plnohodnotný život. Tím důležitější se stane péče.
Tato výsadní listina se týká starších pacientů. Je všeobecně uznáváno, že některé funkce, například zrak či sluch, se mohou ve stáří zhoršovat. Další známou skutečností je, že starému člověku zpravidla trvá déle, než se zotaví po nemocech či operacích. V žádném případě ale nelze považovat vyšší věk za příčinu či vysvětlení tělesné nebo duševní nemoci. Také množství služeb, které starý člověk potřebuje, se velmi různí. Někteří senioři nepotřebují prakticky žádné služby, někteří křehcí staří pacienti jsou závislí na poskytování trvalé komplexní péče.
Úkoly zdravotní péče o starší občany jsou následující:
- posilovat dobré zdraví a pohodu starého člověka, předcházet nemocem a nesoběstačnosti či je zmírňovat
- léčit pacienta v případě onemocnění
- pomáhat starším lidem vést plný a nezávislý život aktivních a platných členů lidského společenství
- zajistit kontinuitu mezi zdravotnickými a sociálními službami s cílem, aby starší občan zůstal co nejdéle ve svém domě a komunitě s tím, že hospitalizace či pobyt v instituci mu budou umožněny v případě, kdy se stanou nezbytnými
- garantovat, aby nedocházelo k diskriminaci z důvodu věku, pohlaví, náboženského přesvědčení, národnosti občana či místa, kde právě žije.
Více >>
Informace před přijetím do Hospice
Co si vzít s sebou?
- léky, které běžně užíváte (nebo recept od lékaře), pomůcky, které běžně používáte (hůl, berle, vozík ap.), toaletní potřeby, pyžama nebo noční košile, župan (pokud si prádlo u nás chcete nechat prát, je nutno ho označit jménem), pohodlné oblečení na den (jen málo pacientů musí být v nočním prádle i přes den), oblečení pro pobyt nebo pohyb venku (i naši ležící pacienti mohou za hezkého počasí pobývat na terase a v blízkém okolí hospice), event. i společenské šaty (občas bývá v hospici i program, koncert apod.), domácí obuv na přezutí, občanský průkaz, průkazku zdravotní pojišťovny, je možno si přinést i menší televizor (zatím máme jen jeden v denní místnosti).
Více >>
Svobodný informovaný souhlas pacienta
člověk jako svobodný jedinec má nezadatelné právo na rozhodování o sobě
i v otázkách tak citlivých, jako je vlastní zdraví. Aby se mohl správně rozhodnout, má mít potřebné znalosti. Proto se na Vás obracíme s následující informací.
Čím více toho o nemocném víme, tím více pro něj můžeme udělat. Proto prosíme Vašeho ošetřujícího lékaře o vyplnění údajů v „Žádosti o přijetí“. Její součástí je
i písemný Svobodný a informovaný souhlas pacienta. „Svobodný“ znamená, že si sám nemocný hospic přeje, “informovaný“ znamená, že nemocný ví, co hospic je a co není. Nechápejte to, prosím, jako pouhou formalitu.
Více >>
Aktuální články
Abeceda zdraví
Nejnovější
Nejčtenější
Komentáře
Ankety
Dbáte na rady hygieniků a vyhýbáte se vodám s výskytem sinic?
| Ano, rozhodně se jim vyhýbám | 45% | ||
|
|||
| Nevadí mi to, po koupání se osprchuji | 11% | ||
|
|||
| Ne, koupu se všude | 44% | ||
|
|||
Diskuzní fórum
Novinky e-mail
Partneři
| Merrylinka |
 |
| www.merrylinka.cz |
PROVOZOVATEL A KONTAKTY | NÁMĚTY A DOTAZY © 2008-2010 klinikazdravi.cz, PLAY NET a.s. - Všechna práva vyhrazena.
Jakékoli použití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího užití a zpřístupňování textových či obrazových materiálů bez písemného souhlasu redakce je zakázáno.