Velikost textu:

Označují se jimi takové aktivity, které se jinak normálně připisují ke stavům bdělosti, avšak postižený somnambulismem je vykonává během spánku. Jde především o fyzické přesouvání se z klasické spící pozice nebo vykonávání různých pohybů, které se běžně vykonávají ve stavu bdělosti, nicméně jedinec si je neuvědomuje, neví o nich a po probuzení si je nepamatuje.

Zařazují se zde takové aktivity jako konzumace jídla, koupání, oblékání, pískání, tancování, ale i třeba řízení auta, močení apod. Byly zaznamenány i některé trestní činy spáchané během somnambulismu jako je sexuální násilí či vražda. Většina případů somnambulismu však nemusí obsahovat ve své podstatě chůzi nebo jakýkoli větší tělesný pohyb, natož ohrození zbrani, nožem apod.

Často se objevují takové pohyby, jako je posazení se na posteli, třeba nějaké stereotypní pohyby na nočním stolku (např. upravení knížky, která je na něm položena apod.) a jedinec si opět líhá do běžné spánkové pozice. Ve filmech se často náměsíčnictví paroduje s rukama nataženýma před sebe a zavřenýma očima. Ve skutečnosti může mít jedinec oči otevřené, co však nesouvisí se zrakovými podněty, jde spíše o reflexní děj. Pohled proto bývá nezaostřený, náměsíční jedinec pouze strnule upíra pohled bez tendence zaostřit na konkrétní objekt.

Nevyskytuje se ani ono předpažení rukou. V této souvislosti můžou být postižení ohrožení vlastním zraněním (pádem, zakopnutím, pořezáním se, pádem ze schodů apod.) nebo můžou ohrozit své okolí a blízké. Když se v rodině tedy somnambulismus vyskytne, preventivně se proto doporučuje třeba zamknout dveře bez přístupu ke klíči (který když by náměsíční „našel“, mohl si ním zámek odemknout), zajistit okna a schodiště (kvůli pádům) a odstranit z dosahu nebezpečné předměty (které můžou padnout při manipulaci náměsíčním, kterými se může říznout apod.)

Nedoporučuje se postiženého vzbudit, ale jej opatrně odvést spět do postele. Náměsíční jedinec obvykle reaguje pozitivně na takovýto stimul a spolupracuje. Takto jej je možné odvést a uložit spět do postele.

Náměsíčnictví se ve zvýšené míře objevuje u lidí náchylných ke stresu, úzkosti a značný vliv zde taky sehrávají genetické faktory a dědičnost (často kombinace obou). Spánková deprivace, nadměrné užívání alkoholu, některé léky, onemocnění (horečky apod.) můžou náměsíčnictví ovlivňovat nebo způsobovat.

Somnambulismus se spojuje taky s některými psychickými poruchami jako je posttraumatická stresová porucha nebo panická porucha. Tento fenomén se však nevyskytuje v těch fázích spánku, při kterých se vyskytují sny (tzv. REM-fáze), právě naopak, somnambulismus nastupuje v tzv. non-REM fázi, čili ve fázi beze snů.

Pokud jde o epidemiologii nebo-li výskyt této poruchy spánku, může se vyskytovat v podstatě v jakémkoli věku, převážně však v období dětství. To může být způsobeno tím, že se somnambulismus vyskytuje v třetí až čtvrté fázi spánku, což je hluboký spánek – a právě u dětí a v mladší dospělosti se tyto fáze vyskytují víc. Tím, že spánkový cyklus jako taký se liší u dětí a u dospělých, somnambulismus se právě proto vyskytuje víc u dětí, pre-adolescentů, adolescentů a v mladší dospělosti. V průběhu věku a vývinu má pak toto onemocnění tendenci se vytrácet.

Proto většina dětí trpící somnambulismem obvykle nepotřebuje žádnou léčbu či intervenci. V mnoha případech stačí postiženého uklidnit, ujistit a navodit v něm pocit bezpečí a jistoty, podpory. Jak jsme již totiž zmiňovali, zejména vysoká úroveň stresu u dětí může vyvolávat somnambulismus. Takovýto pocit bezpečí, opory a ujištění v nich pak onen stres zmírní, čímž můžou ustoupit i symptomy somnambulismu. Tím, že se somnambulismus vyskytuje v pozdějších fázích hlubokého spánku, doporučují se opakované krátké (denní) spánky, které snižují výskyt nejhlubších spánkových stádií, kdy se náměsíčnictví vyskytuje. U některých jedinců se však nasazuje medikamentózní léčba zejména benzodiazepíny, která se kombinuje s psychoterapii a relaxací.