Velikost textu:

Ten, kdo nepolyká analgetika nebo nejezdí do lázní jako by nebyl. Jen málokoho ale napadne zeptat se toho, kdo si na bolesti zad nestěžuje, jak žije  a jak se k sobě chová. Bolesti zad totiž velmi úzce souvisí s naším životním stylem.

Doby, kdy lidé více fyzicky pracovali a tutíž měli i více pohybu, pominuly. Dnes se  většina z nás celý den hrbí za psacím stolem nebo počítačem, stojí nebo sedí ve stále stejné, nevhodné poloze a používá nábytek s nesprávnou ergonometrií.
 
Také práci v domácnosti za nás vykonávají různé přístroje, díky sušičkám si neprotáhneme záda ani při věšení prádla. Do práce se vozíme autem nebo hromadnou dopravou a pohyb se  omezuje na návštěvy nákupních center. I ten, kdo bydlí ve druhém patře jezdí výtahem. Svůj pohybový systém zatěžujeme dlouhodobě a převážně jednostranně.

Varující je, že se problémy se zády objevují už i u dětí, které dnes nemají ani zdaleka tolik pohybu, jako měla ještě předchozí generace. Není to jen vlivem počítačů, u kterých se můžeme dohadovat, zda jejich přitažlivost je pro děti  příčina či důsledek, ale i dalších  životních podmínek. Ukažte mi rodiče, kteří dnes bez obav vypustí své děti ven a zavolají je až k večeři, aniž by věděli, kde děti celé odpoledně lítají. Narůstající kriminalita vykonala v tomto ohledu své.

Mladým mužům odpadla i vojna, kde přece jen museli nějakou fyzickou aktivitu provozovat. Dnes je k tomu nenutí už nikdo.

Zdá se tedy, že bolesti zad se dají směle zařadit mezi choroby civilizační, neboť naše civilizace na nich má lví podíl. Pokud nebude odstraněna příčina, budou v populaci přetrvávat. A vzhledem, k tomu, že na odstranění příčiny musíme zapracovat my všichni, bude to trvat asi hodně dlouho.
 
Tak už to bývá vždy, když člověk musí opustit své pohodlí a pro své zdraví musí něco udělat sám. Proč by bolesti zad měly tedy být výjimkou?