Velikost textu:

Většinou teprve na nemocničním lůžku obklopeni přítroji  si uvědomíme že nejsme nesmrtelní a že budeme muset svůj život změnit, abychom přežili, že se budeme muset i vzdát něčeho, co by nám mohlo škodit.

Zapomenout na kouření, alkohol, litry kávy, nezdravou stravu, stres, nedostatek odpočinku a přidat na  pohybu. To je cesta, která se před námi otvírá a záleží jen na nás, jestli se jí vydáme. I přesto ale kvalita našeho dalšího života nemusí příliš utrpět. Jen budeme opatrnější.

Možná se ale také o sebe začneme  více bát. Přitom to, co nás po infarktu myokradu nejvíc ohrožuje je právě strach. Strach z námahy, ze všech aktivit, které jsme dříve provozovali, strach ze ztráty výkonnosti a společenské prestiže.

Obavy z nového infarktu nás vedou o omezování fyzických aktivit, ale přitom pohyb je právě to, co naše srdce potřebuje. Začít se tedy šetřit není ta nejlepší cesta.

Pochopitelně každou aktivitu, které se chceme věnovat, bychom měli nejprve konzultovat s lékařem, protože pro nás nemusí být vhodná.  Současná medicína je ale na takové výši, že pokud jsme se dostali včas do lékařské péče, následky infarktu nemusí být nijak dramatické. Je ovšem třeba zavolat pomoc při prvních potížích a nečekat, že to přejde samo. Čas je v těchto případech velmi drahocený a čím více se lékařský zásah oddaluje, tím horší následky infart mívá.

Důležité je také  dodržovat později všechna doporučení a nemařit úsilí lékařů vlastní neukázněností. To, že potíže pominuly neznamená, že se nemohou zase vrátit. Návrat k normálnímu životu by pak měl být otázkou několika týdnů.