Velikost textu:

Uvědomíme si to většinou tehdy, když se něco stane dítěti v naší blízkosti, nebo dokonce tomu, které máme na starosti. Najednou stojíme před problémem a i když jsme předtím měli pocit, že už víme vše, dostáváme možnost ověřit si, zda dokážeme ohroženému dítěti pomoci.

Prvním pravidlem je zachovat co největší klid a nezačít zmatkovat. Tím bychom dítěti nejen mohli ublížit, ale mohli bychom je vyděsit víc, než je v takové situaci žádoucí. I když sama událost nemusí být závažná, dítě by odmítlo spolupracovat ze strachu, který vidí na nás, dospělých, kteří jsme jeho jistotou.

Děti, zejména ty hodně malé, mají tendenci vše ochutnat, strkat si drobnosti do úst nebo nosu a mohou se začít dusit. Mnozí dospělí se pokoušejí dostat ven uvízlý předmět tím, že obrátí dítě hlavičkou dolů. Někdy se tento postup může osvědčit, ale tato poloha a následné třesení je spojeno s příliš velkým rizikem poškození zdraví dítěte včetně pádu.

Navíc, pokud dítě spolkne třeba bonbon nebo kousek čokolády, může se sladkost přilepit na dýchací cesty a dítě se dusí. Pokud k tomu dojde, je na místě okamžitě zavolat záchranku a do jejího příjezdu se snažit poskytnout první pomoc.

Dítě do jednoho roku si položíme před ruku nebo koleno hlavičkou dolů a opatrnými údery rukou mezi lopatky se snažit předmět vyrazit ven.

Stejně postupujeme u dítěte staršího než rok. Údery opakujeme až 5x za sebou a pokud nejsme úspěšní, můžeme větší dítě obejmout zezadu a stlačovat mu bříško mezi žebry a pupkem.

Pokud se nám předmět nepodaří vytlačit a dítě kolabuje, provádíme až do příjezdu lékaře masáž srdce.

I v případě, že jsme spolknutý předmět odstranili sami, je namístě navštívit lékaře a dítě nechat zkontrolovat, zda nedošlo k poškození dýchacího nebo trávícího ústrojí či zda jsme mu údery do zad nebo stlačováním bříška nezpůsobili jiné zranění.