Velikost textu:

Patří sem ale také „co“, které řeší, komu se narodilo miminko, ale také, že jeho otec je známý umělec, který už by měl být - a někdy také je - už dědečkem. Stává se to stále častěji a v poslední době to je spíše módní trend, než problém.

Skupina starších otců  není ale jen specialitou showbyznysu. Objevuje se ve zvýšené míře v posledních deseti letech v celé populaci. Změnil se životní styl, přibývají rozvody, muži i ženy, kteří díky podnikání a novým ekonomickým možnostem zbohatli, hledají mladší a atraktivnější partnery a zakládají nové rodiny. Nejvyšší nárůst pozdního otcovství zaznamenala skupina mužů mezi 50 – 60 lety věku.

Muž má onu povinnost rozmnožovat se dánu geneticky již od samého počátku existence lidstva a proto také většinou chce upevnit vztah s novou partnerkou právě dítětem.Tato touha bývá často oboustranná, protože po tomto upevnění svazku touží i ženy.

Díky těmto novým sociálním podmínkám se věk rodičů se v současné době zvyšuje. Zatímco však u žen klesá po 35. roku věku plodnost a zvyšuje se procento pravděpodobnosti genetických nebo jiných vad, u mužů funguje reprodukční systém trochu jinak.

Pokud je muž zdravý a netrpí některou z vad, které omezují plodnost, jeho reprodukční schopnosti se věkem nesnižují. Dokonce ani v  seniorském věku není pokles nijak významný. Omezení reprodukčních schopností mohou ovlivnit pouze některé choroby, jako je například diabetes, cévní onemocnění nebo hypertenze. Riziko těchto chorob je opravdu veliké, avšak pokud tato onemocnění souvisí s věkem, nepředstavuje pro dítě v podstatě žádné nebezpečí. Problém  se pohybuje spíše v sociální rovině, neboť hrozí nebezpečí, že starší otec, který navíc trpí některou z těchto chorob, své dítě nestihne vychovat do dospělosti.

Být otcem ve starším věku však přináší také nesporné výhody, jak pro ženu, tak i pro dítě. Tito muži bývají zpravidla zkušenější a uvážlivější a dobře si pamatují, že si děti v mladším věku příliš neužili, protože měli plno jiných zájmů a povinností. Proto si pozdního otcovství váží a  svým dětem se intenzivně věnují. Jsou mnohem trpělivější a dokážou již rozeznat, co je ve výchově důležité a co ne. V neposlední řadě bývají již také poměrně slušně ekonomicky zajištění, mají vybudovanou kariéru a nemusí se tedy rozptylovat těmito problémy.

Nevýhodou se může objevit  až v pubertě dítěte, kdy dvougenerační rozdíl může být na překážku porozumění životnímu stylu a nárokům dítěte. Jelikož je to však období kritické pro každou novou generaci, nemá toto psychologické nebezpečí opět žádný větší význam.

Občas se objevuje názor, že starší muži mívají inteligentnější  a nadanější děti. Je to mýtus, který nebyl nikdy prokázán, ale může mít podklad právě ve skutečnosti, že se tito otcové svým dětem více věnují, jsou schopni podchytit a rozpoznat jejich zájmy a vlohy a rozvíjet je správným směrem. Mají na to také mnohem více času, který jsou ochotni svým potomkům věnovat.

Tyto důvody vedou k tomu, že se jen obtížně stanoví hranice věku, do kterého by měl muž mít děti. Musíme to tedy ponechat na nich samých a hlavně na jejich partnerkách, které musí zvážit nejen své momentální pocity a touhy po miminku s novým partnerem, kterého si bezesporu váží, ale i rizika do budoucnosti.