Velikost textu:

Při problematice nočních desů je dobré zmínit rozdíl mezi nočními děsy a nočními můrami. Noční můry se objevují v REM fázi spánku a vážou se tedy na prožívání určitého snu, který má obvykle pro člověka nepříjemný obsah – např. že nás někdo honí, chce nás chytit, zabít apod., nebo jiným způsobem je v ohrožení naše identita či sebevědomí (např. sny, ve kterých se z nás druzí smějí, posmívají se nám, protože se nám něco nepovedlo, nebo proto, že stojíme nazí ve středu křižovatky nebo ve třídě, v místnosti atd.) Tyto noční můry se tedy vážou na obsah snu – a vyskytují se mnohem častěji u dospělých.

Naopak, noční děsy (lat. pavor nocturnus) se vyskytují převážně u dětí a jsou charakteristické výraznou sílou, vyvolávají u dětí značnou úzkost až paniku, kdy na tento stres výrazně reaguje i organismus – srdečný tep se velmi výrazně zvýší, dítě zbledne, potí se, třese se, pláče apod. a často je tento stav doprovázen výraznou motorickou aktivitou – dítě chaoticky hází rukama, kope nohama, pokouší se utéct z ložnice nebo pokoje.

Noční děsy se vyskytují v non-REM fázi spánku, což znamená, že dítě si sen po probuzení nepamatuje a prožitou hrůzu si zachovává pouze jen jako určitou vybledlou vzpomínku. Nepamatuje si nic konkrétního ze snu, ale co je horší, pocit hrůzy nemůže připsat ničemu, co by si ze snu pamatovalo. O to víc je dítě po probuzení zmatené a tato zmatenost může být až natolik vyhrocená, že dítě po probuzení neví, kde se nachází, nepoznává blízké a může se pokusit utéct.

Tyto stavy jsou však velice přechodné a dítě se obvykle rychle zorientuje. Vědci, neurologové a psychologové dávají výskyt nočních děsů do souvislosti s dozráváním nervové soustavy u dětí. I to pak potvrzuje fakt, že se pavor nocturnus vyskytuje víc právě u dětí a navíc, v převážné většině tyto noční děsy s věkem úplně vymizí.

Vědci se domnívají, že příčinou těchto stavů je předrážděný nervový systém, který reguluje aktivitu mozku, přičemž dětská nervová soustava ještě není natolik zralá, aby dokázala všechny přicházející podněty adekvátně zpracovat. S věkem - s fyzickým, fyziologickým, psychickým i sociálním dozráváním – se tedy stavy nočních děsů upravují spontánně, pouze u malého procenta dětí přetrvávají i do pozdějšího věku, což se připisuje prožívání většího stresu. Právě prožívaný stres se považuje za nejdůležitější spouštěč nočních desů.

Když vaše dítě zažije stav nočního děsu, je nesmírně důležité, abyste vy sami, jako rodiče, zůstali klidní, protože jen tak může váš vlastní klid přejít na dítě. Klidný hlas, jeho intonace, melodie a zabarvení dítě lépe upokojí, zklidní jeho napětí a podráždění.

Druhým krokem je pokusit se zmírnit a odstranit všechny potenciální stresory, které by se mohly stát  spouštěči nočních děsů (příliš mnoho změn v prostředí dítěte, např. ve školce, škole; dítě by mělo usínat v klidu a ve známém prostředí tak, jak je obvykle navyknuté. Právě uspávací rituály, na které je dítě zvyklé, můžou v mnohém pomoci, když se nenarušuje jejich řád.

Určitě je dobré se vyvarovat sledování televize těsně nebo krátce před usínáním, protože podněty z některých televizních pořadů můžou dítě před spaním víc stresovat než by jej uklidňovaly a nabízely vhodnou přípravu ke zdravému spánku. Naopak, jak bylo řečeno výše, příliš mnoho podnětů dítě neumí zpracovat, a tyto nezpracované obsahy se pak odrazí v špatném spánku a děsivých snech.