Velikost textu:

Je to v podstatě onemocnění, protože osoba nezvládá kontrolu nad realitou, není kritická ke stavu, ve kterém se nachází.

Mnoho mladých žen postižených touto poruchou usiluje, aby se staly "dokonalými" v očích ostatních, hlavně rodičů, kteří na ně měli velmi vysoké požadavky a mnoho od nich očekávali. Jsou přehnaně kritické ke svému tělu. I když mají váhu normální, vidí se v zrcadle jako tlusté.

Omezují příjem potravy a mění celý způsob stravování. Pocit hladu nebo přemáhání se střídá velmi často s neodolatelnými touhami se přejíst a potom si to vyčítají a mohou si samy vyvolat zvracení nebo si vezmou projímadla, aby se vyprázdnily. Pak hovoříme o bulimii.

Běžný člověk, který drží dietu, odmítá jídlo, přináší oběť, trpí, nevezme si lákavé jídlo, protože má cíl zhubnout. Kdežto dospívající anorektička bude trvat na tom, že nemá hlad, nepotřebuje jíst, a to, že nechce jíst, je "normální". Je hubená, ale přesto je velmi aktivní, často cvičí mnoho hodin denně, sportuje, běhá apod. Jeví se jako velmi úspěšná a je často popisována jako "perfekcionalistka".

Často se velmi brzy objevují doprovodné příznaky nemoci, jako je chlad končetin, zpomalený srdeční rytmus, zástava menstruace. Takovou osobu poznáme podle vyhublosti, chybějící tukové vrstvy.

U dlouhotrvající anorexie dochází ke skutečné ztrátě chuti k jídlu jako výsledek těžkého nutričního deficitu. Již hovoříme o nemocném člověku, který sám situaci nezvládá, často je nutná hospitalizace s doprovodným citlivým psychoterapeutickým přístupem. Problém by měla řešit celá rodina.