Velikost textu:

Často je potkáváme také v doprovodu krásných, inteligentních psů se speciálním výcvikem. V posledních letech ale tyto psy potkávám také s lidmi upoutanými na invalidní vozík nebo s jiným postižením, při kterém potřebují pomoc a doprovod. Pro psy vodící byly již některé zákonné úpravy stanoveny, ale jsou jim v zákonných úpravách rovni i psi asistenční?

Podíváme-li se na nejdůležitější podmínku legislativy kolem těchto psů - úhrada výcviku, která je dosti vysoká, hned vidíme rozdíl. Výcvik  vodících psů je financován státem, kdežto výcvik asistenčního psa je závislý na darech, grantech a jiných zdrojích.

Druhý markantní rozdíl je financování výživy a veterinární péče. Zatímco na vodící psy lze přispívat podle vyhlášky č. 182/1991 Sb. až 800 Kč měsíčně, jiných  psů se to netýká.

Problémy někdy nastávají i v přístupu do veřejných protor. I když dnes jsme již na tyto pomocníky osob se zdravotním postižením zvyklí, a vyhláška 137/2004 garantuje asistenčním psům přístup  do zákonem vymezených prostor, stále se stává, že se osoby, které pes doprovází setkávají s odmítnutím a s problémy. Je to paradox v době, kdy si majitelé obyčejného psa mohou svého miláčka vzít kamkoliv bez problémů. Postiženého se psem lze tak prakticky z úřadů, škol a dalších zařízení dokonce vykázat.

Rovnoprávnost ale platí od roku 2003 v ustanovení, že od platby místních poplatků za psa jsou osvobozeny osoby nevidomé, bezmocné a osoby s těžkým zdravotním postižením, kterým byl přiznán 3. stupeň mimořádných výhod podle zákona o sociálním zabezpečení, a také osoby provádějící výcvik psů určených k doprovodu těchto osob.

Výcvikem vodících a asistenčních  psů se zabývá několik občanských sdružení a neziskových organizací. Tato práce je velmi náročná, protože  pes je nejen živý tvor, ale také  individualita a ne každý se také pro tuto práci hodí.

V naší republice fungují  také organizace, které se zabývají kanisterapií, se kterou mají velmi dobré zkušenosti třeba i Domovy pro seniory nebo stacionáře pro děti  s těžkým zdravotním postižením. Lidé, kteří psy cvičí, jsou opravdoví odborníci a výcvik takového zvířete je nejen časově, ale i finančně velmi náročný.

Přestože se již po mnoho let pes jako pomocník pro osoby se zdravotním postižením osvědčil, a i když organizace, které pomáhají osobám se zdravotním postižením na tyto skutečnosti již dlouho upozorňují, naše legislativa stále není schopna uvést v život zákon, kterým by tzv. asistenční pes byl postaven na roveň psa vodícího a byly mu stanoveny stejné podmínky.