Velikost textu:

Evropská komise pracuje na přípravě směrnice, jež by měla zajistit ochranu základních práv pacientů, kteří se chtějí podrobit lékařské péči v jiném členském státě. Ze směrnice se ale může vyklubat rozsáhlá reforma.

Onemocní-li turisté v jiné členské zemi, jsou jejich náklady pokryty prostřednictvím evropské karty zdravotního pojištění. V případě, že jsou k tomu pacienti od svých domácích pojišťoven oprávněni, mohou ze svého domácího pojištění rovněž pokrýt náklady lékařské péče v zahraničí. To samé ovšem neplatí v případě, kdy pacienti takové oprávnění neobdrží nebo o něj v dobré víře nepožádají.

Řadu významných případů již musel řešit i Evropský soudní dvůr. Jedním z nich je případ pacientů s chronickými bolestmi pro něž je čekací doba na lékařskou péči v domovské členské zemi mnohem delší než v jiné členské zemi (viz případ Yvonne Watts – C-372/04), dalším pak případ pacientů, kteří v jiném členském státě zakoupí zdravotní potřeby, jako jsou například brýle, které jsou zde levnější (viz případ Nicolase Deckera – C-120/95). V obou zmíněných případech soud rozhodl ve prospěch pacientů.

Otázka proplácení zdravotní péče má urgentní povahu také pro pacienty s ojedinělými nemocemi, které je schopno léčit jen několik specialistů v celé Evropě. Takové zákroky jsou obvykle nákladné a ojedinělé, ale zdravotní pojišťovny je obvykle nechtějí proplácet.

Ministři zdravotnictví 1. června 2006 schválili „Prohlášení o společných hodnotách a principech v zdravotnických systémech v EU“, které zdůraznilo význam „ochrany hodnot a principů, které jsou oporou zdravotnických systémů v EU“ a vyzvalo k iniciativě v oblasti poskytování zdravotnických služeb, která by „zajistila občanům srozumitelnost veškerých práv a oprávnění v případech, kdy se pohybují mezi členskými zeměmi a chránila by tyto hodnoty a principy v právním rámci tak, aby byla zajištěna právní jistota“.

V roce 2006 Evropská komise zahájila veřejnou konzultaci týkající se akce Společenství v oblasti zdravotnických služeb. Výsledkem této konzultace byl závěr, že je zapotřebí poskytovat lepší informace, zajistit vyšší právní jistotu a pravidla pro odpovědnost pacientů, kteří cestují do zahraničí aby zde získali zdravotní péči. To Komisi i Radě potvrdilo, že je na evropské úrovni nutné zabývat se zdravotnickými službami, kterých využívají mobilní pacienti.


Po uzavření veřejné konzultace Komise začala s přípravou směrnice o „bezpečné, kvalitní a efektivní přeshraniční zdravotní péči“. Tento návrh je nyní ve stádiu interní konzultace.

Směrnice se má zabývat v první řadě právy občanů „cestujících do jiného členského státu s úmyslem obdržení lékařské péče.“ Mezi klíčové prvky směrnice patří:

• Poskytování zdravotní péče: Mobilní pacienti by měli obdržet přinejmenším podobnou úroveň zdravotní péče na jakou by měli právo ve své domovské zemi. Členské státy by z tohoto titulu měly být zodpovědné za zajištění kvality a bezpečnosti standardů.
• Náklady: Domovská země pacienta by měla nést náklady zdravotní péče v zahraničí alespoň do výše, kterou by musela zaplatit v případě, že by byl pacient ošetřen v domovské zemi.
• Autorizace: Pacienti budou i nadále muset žádat o udělení oprávnění k vyhledání lékařské péče v zahraničí, taková péče jim ovšem nemůže být odepřena v případě, že bude považována za „přiměřenou“.
• Informace: Členské země by měly poskytovat veškeré relevantní informace tak „aby pacientům umožnily informovanou volbu“. Tyto informace se mají týkat dostupnosti, cen a výsledků zdravotní péče, kterou poskytují. Poskytování informací je důležité zejména z hlediska odpovědnosti a procedur, které budou přijaty v případě nedbalosti.
• Spolupráce: členské státy by měly spolupracovat a mimo jiné využívat i telemedicínských služeb tak, aby byla zajištěna přeshraniční výměna údajů o pacientech při současném respektování práv na ochranu soukromí.
  

Ve výsledku by současný návrh směrnice znamenal, že by členské země vytvořily pravidla týkající se jednotné evropské definice léčebných metod, hospitalizace a přeshraničního uznávání lékařských předpisů.

Další kroky:

Směrnici by mělo schválit kolegium komisařů do konce letošního roku. Po jeho schválení bude předáno Parlamentu a Radě, které je musí schválit v rámci spolurozhodovací procedury.