Velikost textu:

Velkým posunem v léčbě diabetu bylo objevení látky, kterou si organismus postižený diabetem nedokáže sám vyprodukovat. Jeho nedostatek v těle zvyšuje hladinu krevního cukru a pacient může být až ohrožen na životě. Látka vzniká ve slinivce břišní a jedná se o hormon produkovaný tzv. Langerhasovými ostrůvky. Jmenuje se inzulín.

Právě letos je to sto let, kdy byla dosaženo největšího úspěchu při výzkumu léčby diabetu. V létě roku 1921 se kanadskému lékaři Frederiku Bantingovi  a jeho asistentovi Charlesu Bestovi poprvé podařilo získat inzulín jako čistou látku. Dosáhli toho podvázáním slinivky břišní u krav a oddělením  čistého inzulínu extrakcí .

I když to vypadá jednoduše, cesta k léčení diabetu byla dlouhá a složitá. Nejprve bylo třeba objevit souvislost hormonu s onemocněním diabetem a pak hledat cesty k léku. Tyto pokusy začaly na konci devatenáctého století, kdy berlínský student Hans Langerhans objevil existenci a funkci ostrůvků ve slinivce, které po něm dostaly jméno.

Další vědci pak postupně přicházeli na souvislosti mezi Langernasovými ostrůvky a inzulínem  a poté inzulínem  a diabetem.

Během pokusů na psech to byl právě doktor Banting, který si uvědomil, že ideálním způsobem léčby by bylo získání čistého izulínu, neboť dosud zkoumané výměšky pankreatu tomuto cíli plně nevyhovovaly a postup byl poměrně náročný. Jeho předpoklad se potvrdil právě před sto lety a miliony diabetiků na celém světě  tak získaly novou naději.

Prvním takto léčeným diabetikem na světě byl čtrnáctiletý bostonský chlapec, kterému už lékaři nedávali žádnou šanci na život. Léčba inzulínem mu jej ale prodloužila o dalších 13 let.

Poptávka po inzulínu okamžitě vzrostla nad laboratorní možnosti. Prvním výrobcem této látky byla firma Eli Lilly v Indianopolisu. V roce 1923 byla doktoru Bantingovi za tento objev, který stále zachraňuje statisíce životů udělena Nobelova cena za fyziologii a lékařství.