Velikost textu:

Při setkání s lidmi se zrakovým postižením jsou tyto rozpaky časté, protože většina z nich vypadá poměrně samostatně my  máme obavy, abychom se jich nabídnutou pomocí nedotkli. Pro ttyo případy je určeno několik dobrých rad, které mohou zbavit rozpaků nás i nevidomého člověka.

• Mějte vždy na paměti, že nevidomí jsou zcela normální lidé, kteří mají, tak jako ostatní, různé přednosti ale také  nedostatky. Pomoc od nás přijmout mohou i nemusí.
• Při setkání s nevidomých se chovejte přirozeně a nenuceně.  Pomoc však nevnucujte a pokud si nejste jisti, klidně se zeptejte, jestli dotyčná osoba pomoc potřebuje. Ponechte na její vůli, aby si sama  určila jakou.
• Vyvarujte se projevů soucitu. Nepřipusťte  podceňující nebo snižující výroky, nevidomí mají právo na úctu a uznání stejně jako ostatní.
• Nevidomého, kterého znáte pozdravte vždy sami jako první. Oslovte jej přitom jménem, aby věděl, že pozdrav patří jemu.
• Při vstupu do místnosti, kde je nevidomý, se dejte zřetelně poznat. Nepozná-li vás po hlase, sdělte svoje jméno a pokud vás nezná, tak i důvod, proč vstupujete. Pokud místnost opouštíte, opět jej na to upozorněte.
• Záležitosti nevidomého projednávejte vždy s ním, nikoliv s jeho průvodcem.  Jednáte s dospělým, svéprávným člověkem, který je schopen komunikace a rozhodování o svém osudu.
• Ocitne-li se nevidomý v orientačních těžkostech, zeptejte se ho, zda mu můžete pomoci.  Pokud nevidomý pomoc přijme, nabídněte mu paži, aby se do vás lehce zavěsil. Může tak jít krůček za vámi, sledovat směr vašich pohybů a reagovat včas.
• Při nástupu do dopravních prostředků  jděte sami první. Na volné sezení jej upozorněte a   položte jeho ruky na opěradlo, aby si mohl sednout sám. Při nástupu do auta položte jeho ruku na horní rám dveří.
• Vstoupí-li nevidomý do restaurace bez průvodce a neí nablízku personál, ocení vaši pomoc při vyhledání věšáku a volného místa u stolku. Pokud sedí u vašeho stolu, stačí, když  mu stručně popíšete, jak je jídlo na talíři uspořádané. Stolování mu usnadní i informace o tom, co je stole/ sklenice, váza, popelník/ a kdo sedí u stolu s ním.
• Budete-li nevidomého doprovázet delší dobu po stejné trase, popište mu hlavní rysy okolí, vybavení místnosti a osoby, se kterými přijde do kontaktu. Při popisování postupujte běžně, nemusíte se vyhýbat barvám ani optickým vjemům.

Nevidomí, zejména ti, kteří se svým postiženým žijí delší dobu, často své okolí udivují schopností sebeobsluhy a orientace. Ve známém prostředí jsou schopni většinu úkonů zvládat bez pomoci.

Ta je ale nutná, pokud se ocitnou v neznámém prostředí nebo se na jejich navyklé trase ocitnou nečekané změny a překážky. Na to by měli myslet hlavně obchodníci, kteří se navykli umisťovat tzv. áčkové reklamy kdekoliv, kde to považují za výhodné, aniž by přemýšleli nad tím, že pro osobu se zrakovým postižením, která se tudy pohybuje, se může jednat o nebezpečnou překážku. To se týká i městského mobiliáře.

Pokud nevidomý bydlí ve městě, které dbá na dodržování zákona o architektonických bariérách, pohybuje se zde mnohem snadnějí a bezpečněji, protože komunikace a  budovy jsou vybaveny výraznými prvky, které mu umožní lepší orinetaci.

Většina nevidomých lidí chápe, že pro zdravého člověka je jeho životní situace často nepochopitelná a ani mu nedojde, že svým chováním může způsobit problém. Proto by ti, kteří se v problematice vyznají a také sami nevidomí měli upozorňovat na překážky, které jim brání v plné integraci a my všichni bychom měli pozorně naslouchat.