Velikost textu:

Upřímně řečeno, nic potěšujícího. Úsporná opatření státu se dotknou citelně i těchto ohrožených skupin obyvatel. Je jen sporné, zda byla tato opatření zvolena dobře. Praktiků, kteří se pohybují v terénu se nikdo neptal, ale vyhodnotit statistické údaje byl možné docela dobře.

V rámci úsporných opatření se například nikdo nedotkl sporného příspěvku na péči, o kterém se již tolik namluvilo. Jeho původně zamýšlený účinek, že bude sloužit k rozvoji sociálních služeb, bohužel, nedošel naplnění. Lidé, kteří  příspěvek pobírají, přilepšují si jím k důchodu, spoří dětem a vnoučatům a sociální služby, které jej měly dostávat, skomírají na úbytě.

Stejně sporné je plošné snížení příspěvku na provoz motorového vozidla. Neziskový sektor od počátku připomínkoval vyplácení příspěvku rodinným příslušníkům. Nejde ovšem o osoby se zdravotním postižením nebo zdravotně postižené děti, které někdo vozit musí, ale vnuky a děti babiček a dědečků, kteří často ani nevědí, jaké mají tito příbuzní auto. Přitom je obrovský rozdíl mezi potřebou rodičů dětí, které musí denně vozit do škol, stacionářů a na rehabilitace nebo vozíčkářů, pro které je auto jediným prostředkem mobility / a to nemluvím o současném zvýšení cen pohonných hmot/ a babičkou, kterou vnuk vezme dvakrát do roka na velký nákup do supermarketu. Na tyto záležitosti, které dříve rodiny řešily v rámci obvyklé pomoci rodičům se vyplácejí velké peníze, které pak jinde chybí.

Od ledna 2010 vstupuje v platnost druhá část důchodů reformy. Věk odchodu do důchodu se bude postupně zvyšovat až na 65 let. Otázka je, zda se jedná o smysluplný krok v době, kdy se zvyšuje nezaměstnanost a práci nemají ani mladí lidé a také o schopnosti lidí v tomto věku. Nejedná se jen o lidi fyzicky pracující, kteří si potřebují odpočinout už mnohem dříve, ale i o ty duševně pracující, jejichž mozek stárne a není zcela určitě už tolik způsobilý přijímat nové podněty a vyrovnávat se s náporem informací stejně jako ve 40 letech.  Výjimky pouze potvrzují pravidlo, ale podíváme-li se na požadavky zaměstnavatelů, všichni bez výjimky dávají přednost mládí a flexibilitě před zkušenosti. Je ovšem pravda, že podpora v nezaměstnanosti je nižší než důchod a stát tak může i ušetřit.

V rámci reformy dojde také k úpravám důchodů invalidních, které budou nově rozděleny na tři stupně invalidity namísto v současnosti používaného systému plných a částečných invalidních důchodů. Změna by se údajně neměla dotknout již přiznaných invalidních důchodů, ovšem změny u částečných invalidních důchodů budou dosti citelné. Pro posuzování těchto změn bude směrodatné procento zachovaného pracovního potenciálu.

Často diskutovaným problémem jsou předčasné důchody, kterými řešili svoji existenční situaci zejména lidé v předdůchodovém věku, kteří přišli o práci. I tady dojde ke změnám, které budou ovšem pro žadatele méně výhodné.

Vyšší věková hranice bude nově platit také u důchodů vdovských a vdoveckých, na druhé straně zvýhodněni budou ti, kteří dále pracují při pobírání starobního důchodu.Pokud z pracovní aktivity platí pojištění, mohou si důchod nechat na základě tohoto pracovního poměru přepočítat.

Poslední zprávou pro ty, kteří se těšili na zvýšení důchodu v novém roce je, že pro letošek se nebudou ani zvyšovat důchody, ani valorizovat redukční hranice mezd, které se používají k výpočtu nově přiznávaných důchodů.

Co k tomu říci na závěr. Všichni chápeme, že úspory jednou přijít musí a rozumný člověk uznává, že se určitě dotknou i jeho. Oč snadněni bychom to ale přijali, kdyby bylo vidět, že  ve stejném poměru, jako budou šetřit ti nejobyčejnější lidé začali na sobě šetřit také ti, kteří o nás rozhodují. Zatím to, bohužel, nikde vidět není.