Velikost textu:

Je známo, že lépe toto období snášejí lidé, kteří mají hodně koníčků  a zájmů a jsou po duševní a fyzické stránce relativně v pořádku. Také ženy mají většinou stále co dělat v domácnosti a pokud se zdárně vyrovnaly se syndromem opouštěného hnízda, s odchodem do důchodu zpravidla nemají problém.

Mnohem horší je toto období života pro muže a zejména pro ty, kteří se během svého života zaměřili jen na práci, ve které byli dobří  a také je bavila. Pokud ještě k tomu bydlí v městském bytě, najednou zjistí, že sice ráno nemusí vstávat, ale že jejich životní tempo zvolnilo až příliš a oni nemají v podstatě žádnou životní náplň. Trpí i jejich mužské ego, protože jejich úloha živitele rodiny skončila a často trpí pocitem zbytečnosti  a nedoceněnosti.

Druhým problémem je to, co většina z nás zažívá jednou ročně o dovolené. Partneři jsou najednou dvacet čtyři hodin denně spolu, sami v bytě, kde se setkávali jen večer po návratu ze zaměstnání, a kde řešili úplně jiné problémy. Najednou si začínají všímat toho, co dříve ani nevnímali a neuvědomní si, že to jejich protějšek může vnímat negativně. Objevuje se ponorková nemoc.

Psychologové a odborníci na geriatrické problémy po letitých zkušenostech doporučují, aby se lidé na odchod do důchodu řádně připravili a ujasnili si, co od tohoto období života očekávají. Dnes, kdy spousta lidí odchází do důchodu sice s ulehčením, že už se nemusí bát o práci nebo nemusí dělat práci, která jim nevyhovuje a stresuje je, je situace sice poněkud jiná, ale určitě ne lehčí.

Navíc přibývá stále více problémů se změnou životní úrovně, která nás v důchodu čeká a to může nepřipraveného opravdu vykolejit.  Proto s přípravou na odchod do důchodu souvisí i příprava materiální.

Ano, velká část populace nemá možnost našetřit si tolik, aby si tyto starosti nemusela připouštět. Ovšem stačí i to, že si v produktivním věku připravíme vhodné bydlení a obnovíme  materiální vybavení domácnosti, abychom nemuseli stále něco opravovat a dokupovat v době, kdy naše příjmy budou nižší.

Stárneme všichni, i když si to někdy neradi připouštíme a smířit se  s tím, že už nejsme ti výkonní a respektovaní pracovníci, partneři či rodiče je pro všechny velmi těžké. Snažme si tedy situaci včas ujasnit a přijmout takové životní tempo a styl, který nás bude uspokojovat i v pozdním věku. Důchod nemusí znamenat konec života, ale začátek něčeho nového. Záleží ovšem jen na nás, jesli to nové chceme  a umíme přijmout, nebo se jím necháme zaskočit a náš život se změní  v krmení vrabců v parku, stálé stížnosti na zdraví a v podstatě čekání na smrt.