Velikost textu:

Lidové léčitelství vycházelo z pozorování přírody, chování zvířat a účinků rostlin. Pozorování nemocných zvířat  přivedlo člověka k poznání, že některé rostliny mají léčivé účinky, jiné, že jsou toxické, ale také že rostlinné toxiny se dají využít nejen ke zbavení se nepřítele, ale v určitém množství i k léčení. Postupně začal člověk tyto procesy poznávat, využívat, objevovat nové léčivé rostliny, odevzdávat zkušenosti svým druhům, ale hlavně dalším generacím. Prastaré směsi léčivých bylin se někde využívají dodnes. Lidé se naučili nejen používat bylinky, ale i napravovat zlomené kosti a poškozené svaly.

Někteří jedinci, byli v tomto oboru nadáni více a stávali se z nich léčitelé a později lékaři. Tradice medicíny má dlouhou historii, svazky léčivých rostlin našli paleontologové už mezi zkamenělými zbytky našich neandrtálských předků.

První písemný doklad o použití rostliny jako léčivého prostředku, byl nalezen ve starém Egyptě a pochází  z třetího tisíciletí před naším letopočtem. Zakladateli staročínské medicíny, kterou dodnes mnozí považují na nepřekonatelnou jsou dva soupeřící císaři –  Chuang II. a Sen nung.  Bylinkářem, byl údajně i slavný židovský král Šalamoun.

Za otce lékařství je však považován  Hippokrates, který žil v letech 460-370 před n. 1. Jeho zásada, že neléčí lékař, ale příroda, platí dodnes a je po něm nazvána i přísaha nově promovaných lékařů.

Postupně byly objevovány nové znalosti nejen o léčení rostlinami, ale i první údaje o chirurgii, potřebě pohybu a správné výživy, ale také o duševním zdraví.

Významný podíl na lidovém léčitelství a medicíně měla církev, neboť v  raném středověku se lékařství přestěhovalo do klášterů. Mniši zanechali v historii medicíny nesmazatelné stopy. Zakladateli kláštěrní medicíny bylii  Kozma a Damián, Benedikt z Monte Casina, nebo  abatyše Hildegarda z Bingenu, jejíž obsáhlý herbář se stal  základní lékařskou literaturu budoucích staletí.

Během vývoje dějin lidstva vznikla v medicíně celá řada alternativ, které pocházejí od významných lékařů z celého světa, vznikaly nové metody léčení různých neduhů, medicína se zdokonalovala díky rozšiřujícím se znalostem o lidském těle a jeho fungování. V historii medicíny jsou zapsány významné objevy, které zachránily miliony lidských životů.

S postupným rozvojem vědy se ale klasická medicína a bylinkářství čím dál tím více vzdalovaly. Začaly se používat synteticky vyrobené  léky, nové vyšetřovací přístroje a bylinky se, až na malé výjimky, vytratily. Změnilo se to až ve žhavé současnosti.

Překotný způsob života, stres a přepracovanost přinutily lidi, aby se začali vracet po stopách svých předků a tak přišlo znovu ke cti i lidové léčitelství a bylinkářství jako alternativní nebo doplňková metoda klasické medicíny. Používají se zevně i vnitřně k prevenci, domácí léčbě některých zdravotních problémů s trávením, nachlazením, únavou nebo nespavostí, využívají se k výrobě potravinových doplňků nebo doplňků klasické léčby. Staré, staletími ověřené recepty a bylinky opět vstupují do našich životů a pomáhají nám žít.