Velikost textu:

Lidstvo od počátků jeho existence provází různé pohromy. Mezi nejhorší patří epidemie různých chorob, které v různých dobách vyhubily miliony lidí. Důvodem bylo, že si s nimi lidé nedokázali poradit, nevěděli, jak proti nim bojovat a k tomu, aby se objevily lékařské poznatky, které by lidstvo ochránily, se docházelo složitou cestou pokusů a omylů.
Morové rány, cholera, černé neštovice a další nakažlivé choroby se objevovaly ruku v ruce s hladomorem, válkami nebo přírodními pohromami. V té době byli lidé oslabeni a nemoci je snadno přemáhaly a rychle se šířily.
Později se k nim přidala dětská obrna, tuberkulóza, černý kašel nebo  tetanus. Stejně jako poznatky vědy se  vyvíjejí i nové mutace nebo druhy onemocnění.  Je to nikdy nekončící boj, který ale nesmíme, ve vlastním zájmu, vzdát.
Postupem času si však někteří hloubaví lidé všimli toho, že když někdo nemoc přežije, podruhé už neonemocní a začali zkoumat, čím to asi je. A tak třeba již ve staré Číně, která je známa jako kolébka vzdělanosti a lékařských věd, začali zdravým lidem vpichovat pod kůži hnis z puchýřků neštovic nemocných lidí. Takto nakažení lidé prodělali většinou slabou formu onemocnění a získali tak trvalou imunitu.
Tak vznikl obranný způsob proti nakažlivým chorobám, který minimalizoval jejich zhoubné vlivy. Tento způsob se jmenuje očkování.
Občas se setkáme také s termínem vakcinace. Tento termín souvisí s objevem britského venkovského lékaře Edwarda Jennera, který zjistil, že slabý virus kravských neštovic, který je pro lidi neškodný, je schopen v těle vytvořit obranné látky proti pravým neštovicím. Termín pochází z latinského slova vacca, což znamená kráva. V polovině dubna jsem si připomněli, že je to již 30 let, kdy se díky doktoru Jennerovi podařilo pravé neštovice vymýtit.
Česká republika má v plošném očkování tradici. Proočkovanost u nás dosahuje 98 % a díky jí se u nás některé choroby přestaly úplně objevovat. Při poslední infekci záškrtu před rokem 1958 zemřelo 80 dětí. Do doby, než v sedmdesátých letech bylo zavedeno očkování proto spalničkám, jimi onemocnělo ročně až 50 000 dětí a kolem 50 jich umíralo. Součástí propouštěcích dokladů z porodnice jsou očkovací průkazy, které naše děti provází až do dospělosti.
Bohužel, tento přístup nezvolily všechny země a proto se občas někde objevují choroby, o kterých jsme byli přesvědčeni, že již neexistují. Někdy k tomu, přispěje i životní styl. Příkladem toho je znovuobjevení tuberkulózy, která u nás kdysi byla metlou chudých lidí. Díky plošnému očkování vymizela, ale po roce 1989, kdy se u nás začaly objevovat sociálně vyloučené skupiny lidí,  se nemoc znovu ozvala.
V poslední době se trend očkování poněkud snížil. Přispěly k tomu nově nastolené diskuse o jeho užitečnosti nebo škodlivosti, nelze třeba očkovat nedonošená miminka, některé očkovací látky a postupy zastaraly, a je třeba je modernizovat, mutace chorob jsou silnější nebo změněné. Opět se zvýšil výskyt černého kašle a proto bude nejspíš třeba přeočkovat děti ve věku 11 let. Předmětem výzkumů jsou stále očkovací látky proto viru HIV nebo proti zrádnému pneumokoku. Nově se objevily očkovací látky proti nemocem, které jsem dříve neznali. Máme na mysli očkování proti rakovině děložního čípku, které se provádí u velmi mladých žen a celoživotně je proti tomuto onemocnění chrání.
Mladé matky jsou, v obavách o zdraví svých dětí a také díky současným, ne vždy reálným ekologickým trendům, poměrně  snadno ovlivnitelné v požadavcích, aby jejich dítě bylo co nejméně zatěžováno léky a zdravotnickými postupy. Stejně jako odmítají antibiotika nebo jiné léky, propagují domácí  porody nebo domácí způsob vzdělávání, odmítají i očkování, jako nepřírodní zásah do dětského organismu.
Matky střední a starší generace, které ale viděly důsledky infekčních onemocnění, děti, dusící se záchvaty černého kašle nebo záškrtu, s jizvami po pravých neštovicích nebo postižené dětskou obrnou se však naopak děsí myšlenky, že by se očkovat přestalo. I občasná komplikace po očkování je totiž nesrovnatelná s důsledky, která by přinesl zánik této obrany.
Ať se již vedou diskuse o očkování kterýmkoliv směrem, vždy převáží pozitiva nad negativy. Žádný zásah do lidského těla není zcela bez rizik, ale poškození dítěte v souvislosti s očkováním se prokázalo jen v minimu případů a ještě ne zcela jednoznačně. Naproti tomu ochrana jednotlivce, ale i celého lidstva je nesporným důvodem, proč v tomto trendu pokračovat.
Plošné očkování populace není levná záležitost. Například očkování proti zmíněnému pneumokoku by stálo asi 400 milionů korun. Léčení epidemie nakažlivé choroby by nás ale stálo mnohem víc.