Velikost textu:

Obecně by se dalo říci, že homeopatika nastupují tam, kde alterntaivní medicína považuje klasickou léčbu za příliš razantní a agresívní. Jejich používání vychází z postupů starého lidového léčitelství, které se osvědčilo a přežilo až do současnosti. Tyto postupy se staly základem pro vědecký výzkum, ze kterého vzešly velmi účinné léky a prostředky.

Zakladatelem homeopatie je Samuel Hahnemann, německý chemik a lékař, který žil na přelomu 19. a 20. století.
 
Tato metoda je založena na využívání medikamentů ve velmi slabých nebo minimalizovaných dávkách, neboť běžně předepisované a podávané dávky léků mají sice terapeutický účinek, avšak také množství vedlejších a toxických účinků, které organismu škodí.  U zdravých jedinců pak mohou  vyvolat příznaky, které se dají zaměnit za onemocnění, nebo je mohou dokonce vyvolat.

Tuto filozofii známe například i z očkování, kdy podáním minimální dávky účinné látky vznikne slabá reakce, při které se vytvoří v organismu obranné protilátky a ty pak zabrání dalšímu onemocnění.
 
Homeopatické léky se připravují výhradně na přírodním základě z rostlinných i živočišných produktů. Dosavadní zkušenosti ukazují, že účinek těchto silně naředěných látek v organismu přetrvává  a zatím není zcela vysvětleno, co je toho příčinou.

Výhodou homeopatických léků, které lze používat pro léčbu většiny běžných onemocnění, je jejich šetrnost k lidskému organismu a v neposlední řadě také finanční nenáročnost.

Pro své prokazatelné  účinky se homeopatie stala uznávaným lékařským oborem. Lékaři - homeopaté - se sdružují  v  České komoře klasické homeopatie - nezávislé, neziskové profesní organizaci, která stanoví a udržuje normy pro praktikování klasické homeopatie, vede rejstřík registrovaných homeopatů a  pečuje o  jejich další vzdělávání.  Má za úkol informovat  veřejnost o možnostech homeopatické léčby a principech homeopatického poradenství.