VZP musí vycházet z právních podkladů a nařízení, stejně jako ostatní pojišťovny. Péči poskytnutou svým pojištěncům hradí zdravotnickým zařízením, lékařům atd. na základě uzavřených smluv  o poskytování a úhradě zdravotní péče. I porodní asistentky mohou mít s VZP tuto smlouvu, ale seznam zdravotních výkonů, který určuje, jaké výkony je možno nasmlouvat, obsahuje v odbornosti 921 – porodní asistentka výkon jediný, a to "návštěva těhotné nebo matky v šestinedělí ženskou sestrou". Hrazen může být 3x v období šestinedělí, v těhotenství obvykle 1x (pokud bylo provedeno přístrojové vyšetření akce plodu). Vedle tohoto výkonu je také možné nasmlouvat porodní asistentce podle její erudice i vybrané výkony domácí zdravotní péče.
Základním faktem v případě porodů v domácnosti je zásadní a kategorický odpor lékařů – gynekologů i dalších odborníků k domácím porodům, kteří tento způsob porodu pokládají za nepřípustný  a rizikový pro matku i dítě. Stejný postoj zaujímá i Ministerstvo zdravotnictví ČR. Proto není stanovena úhrada této péče (v seznamu zdravotních výkonů), a to ani její způsob, ani výše. Tato péče tedy nemůže být nasmlouvána a hrazena. Nehradí ji žádná ze zdravotních pojišťoven. Pokud bude odborníky rozhodnuto, že za určitých podmínek se mají domácí porody stát péčí hrazenou, tak se tím bude VZP samozřejmě řídit. Zatím ale legislativní normy úhradu této péče neumožňují.

Hradí VZP dospělým pacientům ze zdravotního pojištění korunky na předních zubech?
VZP svým klientům korunky hradí, a to bez omezení lokalizací (tedy nejen na předních zubech), ale jen ve standardním provedení. Rozsah úhrady zdravotní péče z prostředků veřejného zdravotního pojištění upravuje zákon č. 48/1997 Sb. Podle něj hradí zdravotní pojišťovny jednou za dva roky pryskyřičné korunky plášťové z plastu a kompozitního plastu a jednou za pět let ostatní fixní protetické náhrady.
Pro dospělé nad 18 let jsou z veřejného zdravotního pojištění plně hrazeny korunkové náhrady (plášťové korunky) ve standardním provedení. Dále jsou plně hrazeny částečné snímatelné náhrady  a celkové snímatelné náhrady ve standardním provedení a rekonstrukční náhrady a rehabilitační  a léčebné pomůcky, ale těch se dotaz netýká. Všechny ostatní protetické práce, včetně jejich oprav, jsou hrazeny se spoluúčastí pacienta či hrazeny z veřejného pojištění nejsou (to je stanoveno Přílohou č. 4 zmíněného zákona – „Seznam stomatologických výrobků“). Spoluúčast pacienta existuje  u převážné části protetických výrobků pro osoby starší 18 let.
Výše úhrady pojišťovnou je rovněž stanovena zákonem a je pro všechna zdravotnická zařízení stejná. Spoluúčast pacienta, tedy částka, kterou zaplatí, pak může být v jednotlivých stomatologických zdravotnických zařízeních odlišná, protože do ceny může každé zdravotnické zařízení poskytující zubní péči zakalkulovat své oprávněné (ekonomicky zdůvodnitelné) náklady a přiměřenou míru zisku.
Povinností zubního lékaře je nabídnout pacientovi ošetření, které je plně hrazeno z veřejného zdravotního pojištění, a informovat ho o možných dalších formách ošetření, s částečnou či úplnou úhradou ze strany pacienta, včetně nabídky různých materiálů, a také z hlediska časové náročnosti. Nedílnou součástí je i ekonomická rozvaha podaná natolik srozumitelně, že pacient je schopen sám rozhodnout o optimálním řešení i z tohoto pohledu. Pacient má právo být lékařem rovněž informován o záruční době a životnosti výrobků a při finanční spoluúčasti musí obdržet potvrzení
o úhradě.

Jak VZP postupuje při vracení částek nad limit regulačních poplatků, jde-li o dítě? Dítěti přece pošta peníze na poštovní poukázku nevydá, kdo je tedy může vyzvednout a jaké doklady k tomu musí mít? Nebo VZP posílá poštovní poukázku na rodiče dítěte?
Při evidenci regulačních poplatků a doplatků klientů vychází VZP z údajů, které získává od zdravotnických zařízení a lékáren. Regulační poplatky a doplatky na léčivé přípravky jsou evidovány na tzv. číslo pojištěnce a přeplatky jsou tedy určeny vždy konkrétnímu pojištěnci. I v případě nezletilého dítěte jsou evidovány na toto dítě, i když pochopitelně samo neplatí regulační poplatky ani doplatky, ale platí je za něj jeho zákonní zástupci. Podotýkáme, že VZP nemá evidenci zákonných zástupců svých nezletilých klientů.
Informace o přeplatku je vždy zasílána příslušnému pojištěnci obyčejným (ne doporučeným) dopisem a na jeho adresu uvedenou v registru pojištěnců je zaslána i poštovní poukázka, pokud nepožádal  o zasílání přeplatků bankovním převodem a nesdělil pojišťovně číslo svého účtu. Totéž platí  u nezletilých pojištěnců.
Poštovní poukázku Česká pošta, a. s., vyplatí zákonnému zástupci adresáta tehdy, pokud doloží zákonným způsobem, že se jedná o osobu, za kterou je oprávněn jednat jako zákonný zástupce (rodič) nebo opatrovník. Musí předložit svůj občanský průkaz a rodný list dítěte, případně rozhodnutí soudu nebo ověřené kopie těchto dokladů. Pak je částka za nezletilého pojištěnce vyplacena. Na kterékoliv poště si také rodič může nechat vystavit tzv. „Průkaz zmocněnce“, který opravňuje  k vyzvedávání zásilek i finančních částek pro nezletilého.
Nadlimitní regulační poplatky a doplatky evidované na nezletilé dítě může VZP zasílat i na bankovní účet, pokud zákonný zástupce (či opatrovník) vyplní „Žádost o zasílání částek překračujících limit regulačních poplatků a doplatků na bankovní účet“ a doloží, že se jedná o nezletilého pojištěnce (nebo pojištěnce, za kterého jedná opatrovník). To je bezpochyby nejlepší řešení. Tuto službu lze zařídit na každé pobočce VZP nebo se zákonný zástupce může písemně obrátit na adresu nejbližšího klientského pracoviště VZP. Potřebné doklady jsou uvedeny výše.
Případné přeplatky regulačních poplatků a doplatků nad zákonem stanovený limit jsou našim klientům zasílány automaticky, klient či zákonný zástupce o ně nemusí žádat.

Zajímalo by mě, zda je amalgámová plomba plně hrazena pojišťovnou a v jaké výši. Je v pořádku, když můj zubař žádá za amalgámovou plombu doplatek?
V souladu se zákonem zdravotní pojišťovna plně hradí výplně zhotovené z nedózovaného amalgámu. Protože jde o výkon plně hrazený z veřejného zdravotního pojištění, není u něj možná jakákoli spoluúčast pacienta. Lékař tedy nesmí na pacientovi požadovat žádný doplatek. V roce 2011 je  (v souladu s úhradovou vyhláškou č. 396 /2010 Sb. a výsledkem dohodovacího řízení v segmentu stomatologie) stanovena úhrada za výplň z nedózovaného amalgámu ve výši 220 Kč.
Pokud je jako výplňový materiál zvolen dózovaný amalgám, jedná se již o výkon nehrazený
z veřejného zdravotního pojištění. To znamená, že je zde naopak plná úhrada pacienta, nikoli doplatek. Povinností lékaře však je nabídnout pacientovi ošetření, které je plně hrazeno z veřejného zdravotního pojištění.
Obecně pro stomatologické výkony platí, že lékař po seznámení pacienta se standardním ošetřením mu může také nabídnout ošetření s použitím nadstandardních materiálů. Toto ošetření potom již není hrazeno z veřejného zdravotního pojištění a pacient si celý výkon hradí sám. Ceny těchto výkonů jsou kalkulovány na základě individuální kalkulace ordinace a pacient má právo být seznámen před ošetřením s cenou výkonu a nahlédnout do ceníku. Vždy musí obdržet potvrzení o úhradě.

Je mi 72 let, trpím těžkou inkontinencí a pojišťovnou hrazené množství pánských vložek mi nestačí, musím si je dokupovat a platit ze svého důchodu. Je nějaké jiné řešení? Započítávají se tyto zdravotní pomůcky alespoň do ročního limitu?
Podle zákona o veřejném zdravotním pojištění se doplatky pacienta za zdravotnické prostředky vydané na poukazy nezapočítávají do limitu pro regulační poplatky a doplatky za předepsané částečně hrazené léčivé přípravky nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely (limit činí u pojištěnců ve věku nad 65 let 2 500 Kč). Stejně tak se do limitu nezapočítávají zdravotnické prostředky, které si případně sám dokoupíte. Za zdravotnické prostředky vydané na poukaz (na rozdíl od léků vydaných na recept) se jen neplatí regulační poplatek.
Úhrada prostředků pro inkontinentní pojištěnce je dána zákonem o veřejném zdravotním pojištění, resp. jeho přílohou č. 3. Jsou rozlišeny tři stupně inkontinence – lehká (I), střední (II) a těžká (III), a to na základě úniku moči (v mililitrech) v průběhu 4 hodin. Stupeň inkontinence by měl stanovit odborný lékař na základě objektivizovaného vyšetření. U každého stupně je přesně stanoven rozsah pomůcek a maximální počet kusů, které lze předepsat, a také nejvyšší možná finanční částka, kterou lze
z veřejného zdravotního pojištění uhradit.
Těžká inkontinence (stupeň III) se týká vesměs pacientů ležících, u nichž bývá současně přítomna  i inkontinence stolice a používání inkontinenčních pomůcek včetně absorpčních podložek je trvalou nutností. Ve vašem případě se zřejmě jedná o stupeň inkontinence II, kdy je používání pomůcek nutné denně; využívány jsou především absorpční pleny (vložky či absorpční kapsy pro muže). Při stupni II může pacient kombinovat tyto inkontinenční pomůcky: vložné pleny (v počtu max. 150 ks měsíčně, pojišťovnou hrazeny nejvýše do částky 900 Kč), fixační kalhotky (maximálně 24 ks ročně, hrazeny nejvýše do částky 190 Kč ročně), urinální kondomy (maximálně 30 ks měsíčně, nejvýše do 900 Kč), urinální sběrné sáčky (maximálně 10 ks měsíčně, nejvýše do 600 Kč), inkontinenční svorky (maximálně 2 ks ročně).
Doporučujeme tedy vyzkoušet i jiné inkontinenční pomůcky, které jsou specificky upraveny pro muže, a to od různých výrobců, kde se může lišit cena za stejnou kvalitu. Váš ošetřující lékař je povinen vás o možnostech léčby komplexně informovat, včetně výše úhrady z prostředků veřejného zdravotního pojištění.

Ve státech Evropské unie je hemodialýza považována za péči nezbytnou a je poskytována našim klientům v plném potřebném rozsahu v souladu s délkou pobytu na území jiného členského státu. Je ale vhodné si poskytnutí tohoto ošetření vždy dopředu domluvit v konkrétním zdravotnickém zařízení. Hrazeny jsou výkony hemodialýzy, hemofiltrace i hemodiafiltrace, pokud jsou poskytnuty ve zdravotnických zařízeních jednotlivých států EU. Tato péče může být čerpána bez předchozího schválení pacientovou českou zdravotní pojišťovnou. Musíte se prokázat svým evropským průkazem zdravotního pojištění (EHIC). Úhradu za poskytnutou péči provede vaše česká zdravotní pojišťovna zahraničnímu zdravotnickému zařízení, na pacientovi samotném je úhrada případné spoluúčasti, která by byla stejná, jakou platí tamní pacienti. Pokud byste z nějakého důvodu uhradila poskytnutou péči v hotovosti, bude refundace provedena v cenách, které jsou stanoveny pro daný druh péče
v jednotlivých státech EU.
Časté letní destinace Chorvatsko, Srbsko, Černá Hora, Turecko a Makedonie nejsou zeměmi EU, ale jsou s nimi sjednány smlouvy o sociálním zabezpečení, které zahrnují i oblast zdravotnictví. Při poskytnutí zdravotní péče v těchto státech se musíte vždy prokázat předepsaným formulářem, který vám vystaví vaše zdravotní pojišťovna, jen v Chorvatsku a Makedonii je akceptován i průkaz EHIC. Pokud vám před vycestováním revizní lékař zdravotní pojišťovny schválí poskytnutí hemodialýzy
v těchto zemích, uhradí ji pojišťovna stejně jako v zemích EU (výše úhrady by odpovídala cenám
v příslušném státě). K prokázání nároku na poskytnutí dané péče v cizině předložíte potvrzený tiskopis, který je dokladem o souhlasu zdravotní pojišťovny. Hemodialýzu poskytnutou bez předchozího souhlasu revizního lékaře pojišťovny si musí pacient zaplatit sám a výše následné refundace by odpovídala čerpání péče na území ČR.
V ostatních zemích světa si pacient musí poskytnutou hemodialýzu zaplatit sám a z této sumy mu následně zdravotní pojišťovna na základě předložených dokladů refunduje částku do výše stanovené pro úhradu takové péče na území ČR. Refundovány jsou v tomto případě pouze náklady na hemodialýzu, nikoli na hemofiltraci a hemodiafiltraci.

Jak je to s placením regulačních poplatků za děti? Myslela jsem, že jsou od nich děti do 18 let osvobozeny, ale musela jsem platit v nemocnici za hospitalizaci svého 16letého syna po úrazu.
Poplatek za hospitalizaci 16letého dítěte byl nemocnicí vybrán oprávněně a zákonný zástupce dítěte je povinen ho zaplatit. Na děti do dovršení 18 let věku (včetně tohoto dne) se totiž nevztahují pouze regulační poplatky za klinické vyšetření při návštěvě u lékaře a za návštěvní službu praktického lékaře.
Regulační poplatky jsou zákonem stanoveny ve výši 30, 60 a 90 korun. Třicetikorunový poplatek se platí za klinické vyšetření při návštěvě u praktického lékaře, ženského lékaře, stomatologa, ambulantního specialisty, klinického psychologa a klinického logopeda a také za návštěvní službu poskytnutou praktickým lékařem. Rovněž 30 Kč se platí za vydání každé položky na receptu, jde-li  o léčivý přípravek plně nebo částečně hrazený ze zdravotního pojištění. Za pohotovostní službu (tj. za lékařskou službu první pomoci včetně stomatologické a za ústavní pohotovostní službu) je regulační poplatek 90 Kč. Poplatek ve výši 60 Kč se platí za každý den, ve kterém je poskytována ústavní péče, komplexní lázeňská péče nebo ústavní péče v dětských odborných léčebnách a ozdravovnách. První  a poslední den hospitalizace se přitom počítají jako den jeden.
Zákonem o veřejném zdravotním pojištění jsou stanoveny skupiny osob, které neplatí žádné regulační poplatky, ale mezi nimi děti do 18 let nejsou! Ty jsou osvobozeny pouze od poplatku 30 Kč za vyšetření, jak je uvedeno výše; všechny ostatní regulační poplatky (30 Kč za položku na receptu,  90 Kč za pohotovost a 60 Kč za den pobytu v nemocnici a jinou ústavní péči) již děti do 18 let, resp. jejich zákonný zástupce hradit musí. Regulační poplatek 60 Kč za každý den, ve kterém je poskytována ústavní péče, se neplatí pouze při ústavní péči o narozené dítě, a to ode dne porodu do dne propuštění ze zdravotnického zařízení ústavní péče, ve kterém k porodu došlo, nebo do dne propuštění z jiného zdravotnického zařízení ústavní péče, do kterého bylo dítě ze zdravotních důvodů bezprostředně po porodu převezeno.

Mám brýle na blízko, 2 dioptrie. Potřebovala bych mít jedny na čtení doma a jedny v práci, ale prý mám nárok na druhé až po třech letech. Ani druhá skla pojišťovna neplatí, kdybych si je nechala vsadit do starých obrouček? Chtěla bych jen obyčejná, ne plasty. Kolik by mě samotnou skla stála?
Zdravotní pojišťovna hradí pojištěncům od 15 let kompletní brýle, tj. obroučky a čočky, jednou za tři roky. Mimo tuto tzv. směrnou dobu užití má pacient nárok na předpis a úhradu brýlových čoček vždy při změně dioptrií (korekce oka). Brýlové čočky v základním provedení zdravotní pojišťovna hradí plně, na obroučky přispívá částkou 150 Kč. Na nadstandardní brýlové čočky stejně jako na dražší obroučky musí pacient doplácet. Pokud však požaduje základní provedení brýlí odpovídající předpisu na poukazu, bez jakéhokoliv doplatku, je smluvní oční optika povinna mu takovéto brýle zhotovit.

Nárok na dvoje kompletní brýle má pacient při refrakční vadě od +/- 3 D do dálky. Tedy brýlové čočky i brýlové obruby 2x. Nárok na druhé brýle na čtení skutečně nemáte, další vám mohou být předepsány až po třech letech. A proč se předpis a úhrada dvojích brýlí vztahují jen na brýle na dálku, nikoli nablízko? Důvodem je ochrana pacienta před případnými úrazy, pokud by došlo k poškození jedněch brýlí a on by neměl náhradní. Takové riziko u brýlí nablízko nehrozí.
Cena brýlových čoček v základním provedení ale není vysoká. Orientační cena poukazu vykázaná
k úhradě pojišťovně při vámi udaných hodnotách je cca 250 Kč, za jednu brýlovou čočku sférickou silikátovou (nikoliv plast) do +- 3 dioptrií pojišťovna uhradí částku 52 Kč. V této ceně je zahrnuta
i přirážka pro očního optika týkající se zabroušení do obruby. Pokud tedy budete žádat výměnu brýlových čoček do staré obruby, bez předpisu lékaře, zaplatíte cenu čoček výše uvedenou plus částku, kterou si oční optici u samoplátců účtují v rámci ochrany, pro případ poškození obruby při výměně čoček. Oční optik je totiž v tomto případě povinen poškozenou obrubu klientovi nahradit.

Může si cizinec sjednat u VZP komerční zdravotní pojištění, které by bylo rozsahem obdobné, jako je běžné zdravotní pojištění českého občana? Kde ho může uzavřít?
Zdravotní péči v rozsahu, který je srovnatelný s rozsahem českého veřejného zdravotního pojištění, zajišťuje Komplexní zdravotní pojištění cizinců Pojišťovny VZP, a. s., která je dceřinou společností Všeobecné zdravotní pojišťovny. Toto pojištění zabezpečuje poskytnutí zdravotní péče ve více než  4 000 smluvních zdravotnických zařízeních bez nutnosti její přímé úhrady. Komplexní zdravotní pojištění cizinců je plně v souladu s novelizovaným zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR, podle něhož je nutné při žádosti o dlouhodobé vízum (pobyt nad 90 dnů) uzavřít zdravotní pojištění, které splňuje požadavky tohoto zákona. Komplexní zdravotní pojištění cizinců tedy nahradilo od 1. 1. 2011 produkt Zdravotní pojištění cizinců, jehož prodej byl ukončen. Pro pobyty do 90 dnů je stále možné uzavřít Základní zdravotní pojištění cizinců, které zahrnuje nutnou
a neodkladnou zdravotní péči.
Pojištění si lze uzavřít na obchodních místech Pojišťovny VZP, a. s., na pobočkách VZP ČR, u vybraných pojišťovacích zprostředkovatelů a nově i na vybraných pobočkách České pošty. Více informací najdete na www.pvzp.cz.

Jaké preventivní programy ohledně rakoviny u nás existují? Uvažuje VZP o tom, že by začala hradit screening rakoviny prostaty, podobně jako je tomu například u rakoviny prsu?
V ČR existují tři organizované programy screeningu zhoubných nádorů – screening nádorů prsu prostřednictvím mamografie, screening nádorů tlustého střeva a konečníku prostřednictvím testu na okultní krvácení do stolice nebo screeningové kolonoskopie a screening nádorů děložního hrdla prostřednictvím cytologického vyšetření stěru z děložního hrdla. Tyto screeningové programy jsou založeny na rozsáhlých vědeckých důkazech, probíhají na doporučení Rady EU a jsou také v ČR legislativně ošetřeny, včetně akreditace pracovišť, která se na nich podílejí.
Ohledně karcinomu prostaty stále probíhají ve světě studie týkající se možnosti zavedení plošného screeningu prostřednictvím krevního testu – stanovení tzv. prostatického antigenu (PSA). Pravidelný screening rakoviny prostaty na základě vyšetření PSA v krvi zatím ale nikde není prováděn. Důvodem je mj. skutečnost, že se nedospělo k potvrzení jeho jednoznačných benefitů. Test není ani příliš přesný, protože hodnota PSA v krvi je ovlivněna nejen rakovinou, ale i např. benigním zbytněním prostaty či infekcí močových cest. Pokud však vznikne jakékoliv podezření, je to další diagnostická možnost.
V případě karcinomu prostaty se k diagnostice jako základ používá vyšetření prostaty pohmatem přes konečník (per rektum) a zmíněné vyšetření prostatického specifického antigenu (PSA) z krve. Tato vyšetření může zajistit jak praktický lékař, tak internista či urolog. Při podezření na karcinom prostaty a nutnosti dalších vyšetření pacient podstoupí zobrazení prostaty ultrazvukem přes konečník, biopsii prostaty (odběr vzorků tkáně prostaty), další možností je počítačová tomografie (CT), magnetická rezonance nebo scintigrafie. Všechna tato vyšetření jsou samozřejmě hrazena z veřejného zdravotního pojištění.
Velký význam pro prevenci rakoviny prostaty má dostatečná informovanost pacientů a systém preventivních prohlídek, které na problémy s prostatou mohou upozornit včas. Zejména muži z rodin, kde se nemoc vyskytla, by si měli nechat prostatu pravidelně vyšetřovat. Vyšetření per rektum, kterým se prostata diagnostikuje, je součástí standardní preventivní prohlídky u praktického lékaře, stejně jako onkologická prevence a zhodnocení onkologických rizik (včetně vyšetření varlat u mužů při pozitivní rodinné anamnéze nebo při přítomnosti jiných rizikových faktorů). Je na rozhodnutí klienta, aby tuto možnost náležitě využil. Preventivní prohlídka se provádí a z veřejného zdravotního pojištění hradí jedenkrát za dva roky. Je ale důležité, aby muži obecně vůbec byli schopni mluvit
o svých problémech s lékařem a také to, aby neprodleně navštívili svého lékaře, pokud mají obtíže při močení.

Dcera bude rodit – kolik bude stát pro ni a dítě pobyt v porodnici a do jaké doby po propuštění se musí poplatky uhradit? Platí se něco, je-li otec u porodu?
Zdravotní péče poskytovaná v souvislosti s porodem je (s výjimkou vyžádané nadstandardní péče) plně hrazená z veřejného zdravotního pojištění, včetně veškerých léčivých přípravků apod. Za každý den hospitalizace je jen rodička povinna hradit zdravotnickému zařízení regulační poplatek ve výši  60 Kč, přičemž se den, kdy byla přijata, a den, ve kterém bylo poskytování péče ukončeno, počítá jako jeden. Za své novorozené dítě žádný regulační poplatek hradit nebude. Obecně se sice za děti (do dovršení 18 let) musí platit regulační poplatek 60 Kč za každý den ústavní péče, ale to se nevztahuje na novorozence. Zákon uvádí, že při ústavní péči o narozené dítě se regulační poplatek neplatí, a to ode dne porodu do dne propuštění ze zdravotnického zařízení ústavní péče, ve kterém k porodu došlo (nebo do dne propuštění z jiného zdravotnického zařízení ústavní péče, do kterého bylo dítě ze zdravotních důvodů bezprostředně po porodu převezeno).
Regulační poplatek se většinou platí při propuštění, podle zákona nejdéle do 8 kalendářních dnů po propuštění z ústavní péče. Výjimkou je déle trvající ústavní péče, kdy je pojištěnec umístěn ve zdravotnickém zařízení po dobu delší než 30 dní; v takovém případě se poplatek hradí vždy  k poslednímu dni každého kalendářního měsíce. Zdravotnické zařízení je povinno na vyžádání vystavit doklad o zaplacení poplatku s uvedením čísla pojištěnce, výše regulačního poplatku a dne jeho zaplacení, s otiskem razítka zdravotnického zařízení a podpisem osoby, která regulační poplatek přijala. Regulační poplatek za hospitalizaci se nezapočítává do ročního limitu.
Přítomnost otce u porodu není předmětem úhrad z veřejného zdravotního pojištění, je věcí dohody  s příslušným zdravotnickým zařízením – a to jak možnost samotné přítomnosti otce nebo jiné osoby  u porodu, tak i výše úhrady.

Proč je věková hranice pro mamografické vyšetření tak vysoko, když stále narůstá počet nemocných rakovinou prsu? Je mi 27 let, ráda bych ji absolvovala, ale lékař mi vždy, když mě v prsu pobolívá, jen provede fyzickou kontrolu, popřípadě ultrazvuk. Na mamografické vyšetření mě poslat nechce.
Mamografické vyšetření se provádí buď jako diagnostické u pacientů s příznaky onemocnění prsu, zejména onemocnění onkologického, nebo jako vyšetření preventivní. V rámci preventivního screeningového programu, cíleného na vyhledávání případů rakoviny prsu ve zdravé populaci, je mamografické vyšetření hrazeno z veřejného zdravotního pojištění všem ženám od 45 let. Praktický lékař, resp. gynekolog má povinnost poslat ženy uvedeného věku na mamografické vyšetření, a to jedenkrát za dva roky.
Mamografii lze provést i tehdy, pokud ho chce absolvovat žena bez příznaků onemocnění prsu nádorem, která ale nesplňuje některé kritérium screeningového programu (žádá vyšetření dříve než po 2 letech nebo je mladší než 45 let).
Jde pak o vyšetření z jejího vlastního rozhodnutí, bez doporučení praktického lékaře nebo gynekologa, a žena si ho hradí z vlastních prostředků jako samoplátce. Podle odborníků by však preventivní mamografické vyšetření u žen mladších 40 let nemělo být prováděno a u ostatních smí být provedeno maximálně jedenkrát do roka, protože jen taková expozice prsní tkáně měkkému záření je odůvodněná.
Ve věku nižším než 45 let může být mamografie lékařem doporučena v rámci prevence z důvodu vysokého rizika vzniku karcinomu prsu, např. při výskytu alespoň jednoho případu karcinomu prsu  u ženských příbuzných pacientky v přímé linii, nebo na základě doporučení pracoviště nádorové genetiky. V tom případě je hrazena zdravotní pojišťovnou, stejně jako mamografie prováděná už nikoli preventivně, ale z diagnostických důvodů ženě s příznaky onkologického onemocnění prsu.
Váš lékař tedy postupuje správně, když vás vyšetřuje „jen“ ultrazvukem. Mamografie není vhodnou metodou pro vyšetření mladé ženy, která má problémy s bolestivostí prsů, na rozdíl právě od ultrazvuku.
Každá ze zobrazovacích metod má jiné možnosti, často se naopak provádí dovyšetření ultrazvukem po provedené mamografii. I ultrazvukové vyšetření by ale žena vždy měla absolvovat ve specializovaném centru, kde se problematikou onemocnění prsů zabývají, nejlépe v některém  z center akreditovaných ministerstvem zdravotnictví pro provádění mamografického screeningu.

Proč už se neorganizují školní preventivní stomatologické prohlídky? Zdravotní pojišťovna je neplatí?
Ke zrušení povinných zubních prohlídek dětí organizovaných školou došlo v rámci změn ve zdravotnictví již v roce 1992, v souvislosti s tím, že rodiče získali právo vybírat si pro své dítě lékaře, tedy i zubního. Navíc zákonný zástupce musí být při zubní prohlídce dítěte do věku 15 let přítomen  a musí dát eventuálně souhlas k příslušnému ošetření.
Přítomnost zákonného zástupce musí být stvrzena podpisem v dokumentaci. V současné době tedy potřebné vyšetření a ošetření chrupu dětí musí rodiče sami zajistit u svého zubního lékaře. Rodiče ale bohužel často péči o zubní zdraví svých dětí podceňují a na prohlídky s nimi nechodí.
Podle platného zákona o veřejném zdravotním pojištění a v souladu s vyhláškou o preventivních prohlídkách mají děti a mladiství do 18 let právo na zcela bezplatnou preventivní prohlídku u zubního lékaře dvakrát ročně.
Poprvé by rodiče měli se svým dítětem navštívit zubního lékaře mezi 6. a 12. měsícem života a dále pravidelně dvakrát ročně. VZP může svým pojištěncům poskytnout seznam zubních lékařů v okolí bydliště i kontakty na odborníky specializující se na péči o dětský chrup. Všechna preventivní vyšetření jsou samozřejmě pojišťovnou plně hrazena, a to včetně specializovaných vyšetření, na která zubní lékař dítě v případě potřeby pošle.
Mimo péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění pořádá VZP již několik let například sérii preventivních akcí pro školáky a předškoláky pod názvem „Bobříkova škola zdravých zoubků.
Chce tak podpořit prevenci zubního kazu a dalších onemocnění zubů u těch nejmladších dětí,  u kterých je vytváření správných návyků naprosto klíčové pro zdraví jejich chrupu v dospělosti. Akce se zaměřuje na děti ve věku od 3 do 8 let. Vyškolený tým navštěvuje mateřské i základní školy  v jednotlivých krajích a předává dětem a jejich rodičům zábavnou formou informace o správné péči  o chrup. Odborným garantem tohoto preventivního programu se stala Česká stomatologická komora.