Konec roku je spojen s mnoha rodinnými a společenskými událostmi, při nichž je sáhnout po sklence s alkoholickým nápojem takřka samozřejmostí. Přípitky se staly součástí rituálů, alkoholem se mnohdy snažíme překonat i předvánoční stres a „zapít“ konec roku i to, že jsme svátky přežili. Alkohol však má svá rizika i o Vánocích. Škodlivé užívání alkoholu je jedním z nejčastějších rizikových faktorů přispívajících ke vzniku hlavních nepřenosných onemocnění, kterým můžeme předcházet. Užívání alkoholu je celosvětově třetím nejrizikovějším faktorem z hlediska předčasných úmrtí a zdravotních postižení.

K Vánocům můžeme mít různý přístup: můžeme se na ně těšit, můžeme je nenávidět, můžeme se jich obávat, ale zrušit je nemůžeme. Můžeme se pokusit předstírat, že se nás netýkají, ale to je tak všechno. Stejně na nás útočí všudypřítomná reklama, vánoční výzdoba ulic a výkladních skříní. Obyčejný nákup v supermarketu plného chvojí a zlatých ozdob se pro citlivého jedince stává nadmíru stresujícím zážitkem.

V době všemocné komerce na nás Vánoce působí zcela opačně, než by měly. Místo uklidnění, sdílení příjemných pocitů a radosti se cítíme unavení a frustrovaní. Tak příjemné sáhnout po prostředku, který to šílenství činí snesitelnějším. Po třetí sklínce možná objevujeme i původní smysl Vánoc. Pak vystřízlivíme a přijdou vánoční hosté. Nesnesitelná teta bude o Vánocích stejně nesnesitelná jako ve všední dny (ne-li ještě více), synovci a neteře stejně nevycválaní, zkrátka – chce to životabudič, abychom to přežili. Ještě hůře na tom jsou lidé, kteří tráví Vánoce o samotě (zpravidla s alkoholem a rychle účinkujícími prášky na spaní nebo na uklidnění).

Alkohol se jen zpočátku tváří jako pomocník, ale jeho konzumace má své důsledky i o Vánocích: zvýšené riziko úrazů (i těch domácích), sklon k násilnému řešení nepříjemných situací, depresogenní účinek. Co o alkoholu o Vánocích říkají odborníci?

Krize se Vánocům nevyhýbají
Podle doc. PhDr. Michala Miovského, PhD., (Centrum adiktologie, Praha) představují vánoční svátky obecně vysokou psychickou zátěž. Zejména lidé prožívající právě tíživý problém nebo krizi, které nedokážou vlastními silami efektivně řešit, vnímají své trable díky sváteční atmosféře silněji a citlivěji, prožitek krize je mnohdy akcelerován.

Alkohol a další návykové látky patří díky tomu logicky mezi rizikové faktory a další zátěž. Utlumit problém, učinit bolest, stres a podobné nepříjemné stavy snesitelnějšími, to představuje velké pokušení. Riziko je o to vyšší, že je mnoho svátečních úkonů a rituálů s konzumací alkoholu spojeno. Popíjení alkoholu obecně patří ke svátkům a zvykům, jde o automatizované, pravidelně se opakující a často společensky podporované a tolerované normy. Tedy například vyšší míra výskytu opilosti, častější přípitky, častější kombinace více druhů alkoholu nebo sáhnutí po více koncentrovaném alkoholu, to vše jsou úkony, ke kterým je během svátků blízko. Záludnost pak spočívá v kumulaci všeho výše řečeného a zvýšené citlivosti a nastavení lidí, patřící k takto významnému a kulturně i hluboce zakořeněnému svátku plného symboliky sounáležitosti, tolerance, pomoci slabším a podobně.

Proč pijeme, aneb úzkost a depresi alkohol neléčí
Nejen radostná setkání a oslavy jsou důvodem k tomu, že o Vánocích častěji sáhneme po sklence. Pro mnoho lidí je krátící se den, obavy ze samoty o vánočních svátcích, nebo „radostný“ stres vánočního shonu a příprav příčinou úzkostných pocitů, depresivity či skutečné deprese. Na návštěvu odborníka před Vánocemi „není čas“ a samoléčba alkoholem je tak snadná.

Úzkost, tedy strach, který je přehnaný, nesrozumitelný, nemá objektivní důvod, ztrácí význam původního varovného signálu. Úzkost je v současnosti velmi častý problém, který alespoň jednou v životě postihne 25 % lidí, třikrát častěji ženy než muže. Úzkost může být „převlečená“ za tělesné příznaky.

Tělesné příznaky úzkosti
Srdeční: bušení srdce, zrychlený tep, bolest na hrudi, pocit nedostatku.
Trávicí: suchost v ústech, obtížné polykání, svírání žaludku, nevolnost, průjem, křeče v břiše.
Močové: časté nutkání na močení.
Nervové: závratě, pocit nestability, bolesti hlavy, změna čití, mravenčení, zvýšené svalové napětí, třes (vnitřní, vnější), stěhovavé bolesti.
Gynekologické: zhoršení klimakterického syndromu (návaly, pocení apod.).
Kožní: pálení a svědění kůže, „bolesti vlasů“.

Deprese jako nemoc má svá přesně definovaná kritéria. V popředí bývá smutek, ztráta zájmu o dříve oblíbené aktivity, pocity selhání, vystupňování pesimizmu, naopak pokles sebevědomí a sebeúcty. Dostavují se pocity viny, strachu, sebevražedné myšlenky. Pravou depresí ve svém životě ochoří 3 – 5 % mužů a 5 – 7 % žen. Naproti tomu depresivita, což je stav, který „ještě“ nesplňuje kritéria pravé deprese, ale výrazně narušuje kvalitu života, postihne až 30 % mužů a 50 % žen. Trvá-li špatná – depresivní nálada dlouho, nebo když se opakovaně vrací, jde o chronifikovanou depresivitu, která má velmi nepříznivé důsledky:

• Až 80 % mužů trpících chronifikovanou depresivitou volí samoléčbu alkoholem.
• 30 % žen s chronifikovanou depresivitou volí samoléčbu „prášky na nervy“.
• 15 % žen se syndromem chronifikované depresivity dlouhodobě nadužívá alkohol.
• Až u 70 % žen závislých na alkoholu diagnostikujeme syndrom chronifikované depresivity.

POZOR na samoléčbu!
Alkohol patří k nejsilnějším depresogenním látkám!
Ženy jsou 6x více než muži ohroženy alkoholem indukovanou depresivitou.
U mužů je vyšší riziko indukované sebevražednosti v rámci akutní intoxikace alkoholem.

Komplexní účinek antidepresiv
Antidepresiva jsou účinná nejen při pravé depresi, ale pomáhají potlačení úzkostných a depresivních příznaků depresivity. Působí nespecifické zvýšení odolnosti vůči stresu, posílení „sebevědomí“, získání odstupu od zátěžové stresující situace (nemoc, samota, frustrace, nouze). Důležité je, že na rozdíl od rychle účinkujících léků na uklidnění (nebo na spaní), antidepresiva nejsou návyková.

ALKOHOL: psychické a fyzické důsledky nadužívání
Kolik alkoholu je bezpečná dávka?
Rádi bychom věděli, kolik skleniček můžeme vypít, aniž by to ohrozilo naše duševní a tělesné zdraví.
U neuropsychiatrických poruch a některých jiných neinfekčních onemocnění nebyl v rámci vztahu mezi rizikem a mírou konzumace prokázán žádný konkrétní hraniční účinek, to znamená, že nelze stanovit „doporučenou“, ani „bezpečnou“ dávku. (Global Strategy to Reduce Harmful Use of Alcohol. WHO, 2011)

Rizikové a škodlivé pití v ČR
(dále uvádí v souhlase s doložitelnými literárními údaji:)

• Na každého člověka staršího 15 let vychází v ČR průměrná roční spotřeba 16,45 litru čistého alkoholu. (Global Status Report on Alcohol and Health 2011)
• Mezi českými muži pije alkoholické nápoje rizikově a škodlivě 29,2 % a dalších 3,8 % mužů má s alkoholem vážný problém, vyžadující odbornou pomoc
• U žen se jedná o 9,3 % rizikově a problémově pijících a 0,3 % žen s vážným problémem.
• Podle skóre v dotazníku AUDIT, Sovinová H, Csémy L. The Czech AUDIT: Internal consistency, latent structure and identification of risky alcohol consumption. Central European Journal of Public Health,  September 2010, vol./is. 18/3(127-31), 1210-7778.)

Nejvíce pijí muži mezi 35. až 44. rokem života. Nejnižší spotřeba je u mužů ve věkové skupině od 18 do 24 let. Rozdíly mezi ženami nejsou tak markantní. Nejnižší spotřebu udávají ženy ve věku nad 54 let.

V ČR 32 procent patnáctiletých chlapců a 26 procent stejně starých dívek pije alkohol alespoň jednou týdně.

Jak se pozná závislý na alkoholu?
Za hlavní diagnostická kritéria v současnosti považujeme touhu, bažení po užití látky, takzvaný craving, a potíže v kontrole užití alkoholu. Bývá přítomen i odvykací (abstinenční) stav, je prokazatelná tolerance. Za kratší či delší dobu dochází k zanedbávání jiných zájmů a k trvalému užívání látky (alkoholu).

Tělesné komplikace při užívání alkoholu

• Alkohol je světově nejrizikovějším faktorem pro úmrtí mužů ve věku 15 - 59 let.

Fyzické důsledky užívání alkoholu:

• akutní intoxikace (předávkování)
• úrazy, infekce (tuberkulóza, sexuálně přenosné nemoci)
• orgánová toxicita (játra, ledviny, slinivka, centrální nervová soustava,…)
• poruchy výživy, karenční stavy (stavy, kdy organismu chybí důležité živiny), avitaminóza, poruchy chrupu, kožní specifické poruchy:
  

• degenerativní změny periferního nervového systému (alkoholová neuropatie) a centrální nervové soustavy (alkoholická demence, Wernickeova encefalopatie, epilepsie...),
• kardiomyopatie, hypertenze,
• zánět žaludku, jaterní poruchy, pankreatitida,
• prokázaný kancerogenní efekt,
• fetální alkoholový syndrom (poškození plodu).

Choroby duše
U 45 % osob s poruchami vyvolanými škodlivým užíváním alkoholu se vyskytuje minimálně jedna další duševní porucha, či porucha chování. 78 % mužů a 86 % žen závislých na alkoholu splňuje podmínky pro celoživotní diagnózu jiné duševní poruchy, včetně drogové závislosti. Nejčastěji však jde o zmíněnou depresi nebo vystupňovanou úzkost. Riziko je reciproční, duševní porucha predikuje zvýšené riziko pro vznik závislosti na alkoholu a/nebo jiných drogách a naopak.
Encephalos 2009, 46(2):72-78.