15.březen 2012 - 06:50

V minulosti bývaly pohlavně přenosné choroby velmi časté, obzvláště v poválečných obdobích, kdy docházelo k jejich značnému růstu. Po druhé světové válce se naše země naštěstí vyhnula dalšímu explozivnímu růstu těchto infekcí, na čemž se jistě podílelo více faktorů včetně zvýšení životní úrovně obyvatelstva, zákona o potírání pohlavních nemocí a hlavně pozdějšího objevu penicilinu, který byl poprvé použit při léčbě příjice v roce 1943. Díky těmto okolnostem klesl výskyt sexuálních infekcí v padesátých letech na minimum.

V průběhu let šedesátých však pozorujeme výraznou změnu ve vývoji a za dalších dvacet let vzrostl v Evropě počet nákazy kapavkou třikrát a příjicí dokonce pětkrát. K těmto známým nemocem však přibyly další nákazy, které se dříve za sexuálně přenosné nepovažovaly nebo nebyly známy vůbec a jejich diagnostiku umožnily až nové metody.

Na základě aktuálních statistických informací o výskytu klasických pohlavních nemocí, které podléhají povinnému hlášení (tj. příjice - syfilis, kapavka - gonorrhoea, lymphogranuloma venereum a měkký vřed) lze pozorovat pokles ve výskytu kapavky a naopak vzestupný trend výskytu příjice v devadesátých letech minulého století. Je především více nových infekcí u mladších lidí ve věkové kategorii 15-35 let. S otevřením hranic rovněž stoupá počet „dovezených“ infekcí. V minulém roce představovali cizinci (převážně z bývalého Sovětského svazu) více než 20 procent z celkového počtu hlášených onemocnění příjicí.

Co mezi ně vlastně řadíme?
Dříve se jim říkalo nemoci pohlavní. V současnosti mezi ně řadíme bakteriální, virová a parazitární onemocnění, jejichž šíření je umožněno převážně nebo výhradně pohlavním stykem. Je to tedy kategorie o něco širší, mezinárodně označovaná jako „sexually transmitted diseases“ - STD (v českém překladu sexuálně přenosné choroby).

Můžeme je rozdělit takto:

1. Klasické pohlavní choroby

• příjice (syfilis)
• kapavka (gonorrhoea)
• měkký vřed
• tzv. čtvrtá pohlavní nemoc (lymphogranuloma venereum)

2. Ostatní sexuálně přenosné choroby

• záněty močové trubice nezpůsobené původcem kapavky (hlavně tzv. chlamydiové infekce)
• kvasinkové záněty
• virová onemocnění (cytomegalovirus, herpes virus, viry žloutenky B a C)
• kondylomata a další

3. AIDS (syndrom získané imunitní nedostatečnosti)


Kapavka (gonorrhoea)
Je to pohlavní choroba vyvolaná baktériemi, které způsobují hnisavý zánět sliznice močové trubice a pohlavního ústrojí. V případě análního sexu mohou postihovat i sliznici konečníku. Inkubační doba je asi 2 až 7 dní. Onemocnění podléhá povinnému hlášení.

Prvním příznakem u mužů bývá za tři až pět dní po rizikovém pohlavním styku svědění, pálení a řezání v močové trubici při močení. Během několika hodin se objevuje hlenovitý výtok z močové trubice zakrátko vystřídaný hnisavým žlutozeleným výtokem. Zevní ústí močové trubice bývá zarudlé. Pokud není v této fázi zánět léčen, dochází do měsíce postupně k úbytku výtoku, vymizení řezání a přechodu do chronického stádia onemocnění. Pozdními komplikacemi neléčené kapavky bývají často zúženiny močové trubice.

U ženy od nákazy do objevení se prvních příznaků uplyne obvykle delší doba. Typické příznaky (výtok a pálení při močení) jsou podstatně mírnější než u muže, někdy nejsou přítomné vůbec. To je také příčinou toho, že část nákaz kapavkou u ženy unikne pozornosti, není léčena a nakažená žena je tak dále zdrojem infekce. Neléčená kapavka může vést k postižení dalších orgánů, zejména k zánětům dělohy a vaječníků, z čehož pak může vzniknout trvalé poškození vejcovodů a vaječníků s následnou neplodností.

Jakmile u sebe zpozorujete některé z uvedených příznaků, neprodleně navštivte svého lékaře, ať už gynekologa, urologa nebo kožaře. Čeká Vás pouze běžné vyšetření, netřeba se bát nějakých speciálních bolestivých zákroků. Při potvrzení diagnózy se kapavka léčí injekčně nebo orálně podávanými antibiotiky. Současná léčba partnera je naprosto nezbytná.

Příjice (syfilis)
Mikrob způsobující příjici může do těla vstupovat nejen při normálním pohlavním styku, ale i při kontaktech ústy nebo konečníkem. Inkubační doba je kolem 3 týdnů. Onemocnění se vyvíjí, pokud není včas léčeno, ve čtyřech stádiích.

V místech vstupu infekce (žalud, předkožka, stydké pysky) se asi za tři týdny utvoří takzvaný tvrdý vřed. Není přítomný žádný hnisavý výtok, ani větší bolestivost. Jak již název napovídá, vřed má tvrdé okraje a je podobný vředu bércovému. Jde v podstatě o ztrátu kožního krytu v postiženém místě, kde vzniká oválný vředovitý defekt s růžovou spodinou. V průběhu dalších týdnů se objevuje nebolestivé zduření tříselných mízních uzlin.

Primární vřed se asi za dva až tři týdny zahojí a zhruba 10 týdnů od nákazy se objevují celkové příznaky jako zvýšená teplota, únavnost, bolesti hlavy a zvětšení mízních uzlin. Na sliznici úst, penisu a zevních rodidel se mohou vyskytovat syfilitické zarudlé vyrážky. Toto druhé stadium přechází později v průběhu několika let do dalšího stádia, které je charakterizované postižením velkých cév, nervů, obalů mozkových a v posledním stádiu i postižením mozku s rozvojem paralýzy.

V dnešní době, kdy bývá nákaza zachycena a léčena již v prvních dvou stadiích, jsou tato orgánová poškození vzácností. V léčbě příjice je suverénním lékem stále klasický penicilin ve vysokých dávkách.

Při časném zachycení a léčení se již dnes nemusíme pozdních následků syfilitické infekce, která dříve zabíjela celé generace našich předků, obávat.

Chlamydiové infekce
Zřejmě největší pokrok a nejvíce nových objevů bylo v posledních letech učiněno v oblasti tzv. chlamydiových nákaz. Jejich zákeřnost spočívá v tom, že chlamydie parazitují v hostitelských buňkách, což velice znesnadňuje jejich zjištění. Přitom se odhaduje, že chlamydiové nákazy jsou v dnešní době vůbec nejčastější sexuálně přenosnou infekcí, často doprovázejí kapavku a u žen způsobují záněty vnitřních pohlavních orgánů.

Příznaky infekce jsou často nenápadné, a tak značná část zůstává nezjištěna a napomáhá tak dalšímu šíření nákazy. U mužů způsobují chlamydie tak zvané nekapavčité záněty močové roury. Projevují se především mírným pálením v močové trubici či nepříjemnými pocity v podbřišku. K vyšetření je někdy potřeba kromě odběrů krve i provedení stěru ze sliznice močové trubice tenkými štětičkami. Nejúčinnějším lékem je tetracyklinová řada antibiotik.

AIDS
Velký zájem v posledních letech vzbuzuje sexuálně přenosná nemoc spočívající v selhání obranyschopnosti lidského organismu proti řadě běžných nakažlivých nemocí a některých nádorů. Je to syndrom získaného selhání imunity - AIDS. Onemocnění je známé již od osmdesátých let minulého století, kdy byl objeven původce - virus zvaný HIV. Během několika let onemocnění přerostlo v celosvětovou pandemii, která již zahubila celosvětově více lidí než všechny morové epidemie středověku.

Virus se vyskytuje v krvi, spermatu a v poševním sekretu, přenáší se pohlavním stykem, infikovanou krví a během těhotenství je možný i přenos z matky na plod. Největším rizikem nákazy jsou promiskuitní osoby střídající větší počet často neznámých sexuálních partnerů, homosexuální a bisexuální muži a v neposlední řadě i narkomani. Různé mýty o jiných způsobech přenosu jsou neopodstatněné, AIDS se žádném případě nemůže šířit běžným společenským stykem ani bodnutím hmyzem.

Zákeřnost tohoto onemocnění spočívá v téměř bezpříznakovém počátečním stadiu a velmi dlouhé inkubační době. Bezpříznakoví jedinci představují největší nebezpečí dalšího šíření infekce. Po nakažení někdy může proběhnout krátké akutní onemocnění podobné mononukleóze. Následuje dlouhé bezpříznakové období, které vyvrcholí postupnou ztrátou obranyschopnosti organismu, která vede k hubnutí, nočnímu pocení, horečkám, průjmům. Postižené často sužují těžké infekce, na které posléze umírají.

V současné době známé léky nedokáží nemoc vyléčit, nanejvýš zastaví její další postup někdy až na řadu let. Postižený člověk je však nadosmrti infekční.


Prevence aneb jak se vyvarovat sexuálně přenosné infekci

Boj proti sexuálně přenosným nemocem je i v moderní společnosti poněkud odlišný od potírání jiných infekčních nemocí. Zatímco pokyny týkající se hygieny, očkování a zdravého způsobu života bývají veřejností celkem s pochopením přijímány, zůstávají u značné části veřejnosti často bez patřičné odezvy apely na bezpečný sex, zodpovědnost v navazování sexuálních vztahů a boj proti promiskuitě. Zodpovědnost a uvědomění je pro další šíření infekcí klíčové.
 
 

MUDr. Radek Zapletal

Mgr. Šárka Urbánková

MDDr. Jakub Šubín

Beran

21.3. - 20.4.