Pozor na pohlavní choroby!

Pozor na pohlavní choroby!
22. 12. 2007 0:00

1. část

Většina z nás má o  existenci pohlavně přenosných chorob základní povědomí, avšak vzhledem k nejčastějšímu způsobu jejich přenosu nepatří mezi ve společnosti široce diskutovaná témata. Zároveň jsou opředeny některými nesmyslnými mýty, komplikujícími jejich včasný záchyt a léčbu ,  a proto se pokusím v následujícím 2-dílném povídání některé aspekty diagnostiky a léčby pohlavně přenosných onemocnění přiblížit našim čtenářům.

V moderní kosmopolitní společnosti s liberálnějším přístupem k sexu je samozřejmě možné očekávat i rozšíření spektra v současnosti diagnostikovaných pohlavně přenosných chorob (dále jen STD = z angl. sexually transmitted diseases), nemalou měrou k přesné diagnóze přispěl rozvoj laboratorní techniky  a imunoanalytických metod.

STD v současné době můžeme rozdělit do 2 základních  skupin na :   1. „klasické pohlavní nemoci“ podléhající zákonnému povinnému hlášení: syfilis, kapavka, měkký vřed, lymphogranuloma venereum. Od roku 1995 se u nás dle statistiky  povinných hlášení výskytu pohlavních chorob vyskytují výhradně syfilis ( v roce 2002 hlášeno  9 případů na 100 000 obyvatel )  a kapavka ( v roce 2002 přibližně 8 případů na 100 000 obyvatel).

2.skupinu tvoří tzv.infekce šířené převážně pohlavním stykem, jejich etiologie připouští v malém procentu i šíření jiným než přímým genitálním kontaktem, zejména u osob se sníženou imunitou např.silně kontaminovanou vodou, znečistěným prádlem, ručníky, povlečením…atp.

Druhá skupina se dále dělí na infekce a) bakteriální ( Streptokoky, Stafylokoky, Enterokoky, aerobní a anaerobní bakterie, Chlamydie, Mykoplasma, Ureaplasma) ; b) virové  (herpes virus typ 1 a 2, papilomavirus, viry infekční žloutenky A,B,C,D, cytomegalovirus, HIV 1 a 2; c) infekce prvoky (Trichomonas vaginalis, Giardia lamblia,…); d) parazitární infekce ( Pediculosis pubis tzv.muňky, zákožka svrabová…); e) infekce červy (roup dětský); f) kvasinky – genitální kontakt patří k nejběžnější cestě infekce, proto se nově řadí k STD.

Klasické STD svým výskytem spíše ustupují do pozadí , jejich diagnostika a léčba je dobře zvládnuta, dobrou organizaci má i sledování již vyléčených pacientů příslušným oddělením dermatovenerologie – lékařský obor kožní a pohlavně přenosné choroby. Gynekology, kožní  a samozřejmě i praktické lékaře v současné době nejvíce trápí stoupající trend infekčních onemocnění ze 2.skupiny. Jejich příznaky nebývají většinou tak alarmující, aby postiženého jedince donutily vyhledat rychle odpovídající ošetření, velmi často se léčí laicky, nejsou dodržována hygienická opatření a u některých infekcí může toto zanedbání způsobit velmi nežádoucí komplikace v krajním případě i sterilitu, tedy ztrátu schopnosti reprodukce, což ještě v konečném důsledku zvyšuje ekonomické náklady a sociální dopady těchto infekcí!

Společným jmenovatelem pohlavně přenosných chorob obou skupin je nový sexuální partner či náhodný sexuální  kontakt v časovém intervalu 1-8 týdnů (podle inkubační doby jednotlivých typů infekce ) před prvními projevy  infekce. M.že to být i  zhoršená slizniční imunita v důsledku metabolických změn při konzumaci nikotinu i dalších návykových látek. Pokles obranyschopnosti s sebou nese zvýšené riziko nákazy i jiným než sexuálním kontaktem u chronických  konzumentů těchto látek.

Navzdory mírně klesajícímu trendu výskytu klasických pohlavních chorob, je nutné uvést základní charakteristiku 2 stále se vyskytujících zástupců této skupiny v naší společnosti.
Syfilis v současnosti diagnostikujeme již v 1. či 2. stádiu. V místě vstupu infekce – nejčastěji oblast genitálu, konečníku, méně často dutina ústní , se objevuje asi za 3 týdny po kontaktu s infekcí tzv. tvrdý vřed o průměru maximálně 1 cm se zánětlivou , tvrdou spodinou. Povrch tvoří  nafialovělá až dohněda zbarvená mokvající ploška a typické je nebolestivé zduření mízních uzlin v tříslech či (při vstupu infekce dutinou ústní) v oblasti krku a dolní čelisti.  Asi po 9 týdnech od vstupu infekce do organismu se projevy onemocnění rozšiřují i na zbytek těla. Na kůži trupu a končetin  se  objevují  sytě růžové skvrnky, v místě vstupu infekce, nejčastěji tedy na zevním genitálu (vulva , penis, šourek, konečník….) se objevují ploché měkké puchýře nevýrazné barvy s mokvající spodinou. V tomto období je možná již i spolehlivá diagnóza krevním testem. 3. stádium (po 3-5 i více letech od prvotní infekce) se v současnosti na území ČR nevyskytuje – díky včasné léčbě nejčastěji 1. stádia infekce celkově podávanými antibiotiky. Pro úplnost je možno uvést, že toto stádium je charakteristické výskytem drobných bulek zejména v oblasti genitálu, objevovat se mohou i neurologické komplikace – ty jsou však typické spíše pro poslední 4. stádium…

Problematické je toto onemocnění u těhotných žen, proto je součástí krevních testů na počátku a ve 3. trimestru  gravidity i stanovení protilátek proti původci syfilis.  Neléčená infekce v počátku gravidity vede nejčastěji k nitroděložnímu odumření plodu. Onemocní-li syfilidou těhotná žena po polovině těhotenství a není-li včas léčena , může se narodit plod s vrozenou syfilitickou infekcí (projevy zahrnují kostní deformity, kardiovaskulární, kožní a neurologické projevy).

Kapavka se za 1-7 dnů po nákaze projeví zánětem postihujícím močovou trubici a okolí. U žen může zánět pokračovat pochvou přes děložní hrdlo až na vnitřní genitál – dělohu , vejcovody a vaječníky a přilehlé orgány dutiny břišní včetně pobřišnice. U mužů se zánět postupně rozšíří přes močovou trubici na struktury varlete. Neléčená kapavka může způsobit sterilitu. Chronické formy se u žen projevují úpornými výtoky z hrdla děložního u mužů bývá typický hnisavý výtok z močové trubice, zejména po ránu před vymočením. Vzhledem ke stále rozšířenějším  anogenitálním formám sexuálního styku je třeba  zmínit i kapavčitou infekci v oblasti konečníku, projevuje se pálením a hnisavým výtokem.  Léčba antibiotiky  je ve všech případech kapavky nezbytná. Vyšetření a léčbu  by měli podstoupit všichni sexuální partneři jedince s prokázanou infekcí, stejně jako v případě syfilidy.
Kapavka u těhotných žen je nejrizikovější pro plod při  porodu. Kapavčitý zánět postihuje spojivkový vak plodu a  vzácněji u děvčátek zevní  genitál.


                                                                                       MUDr.Kamila Nouzová
                                                                                       GynCentrum, s.r.o.
www.gyncentrum.cz
autor: Redakce