ADHD z dětství přervává často až do dospělosti

ADHD z dětství přervává často až do dospělosti
7. 1. 2018 0:00

Rodiče dětí, u nichž byla diagnostikována porucha známá pod zkratkou ADHD, by se měli porozhlédnout i v řadách dospělých pokrevních příbuzných. Toto onemocnění je ve vysokém procentu (až 75 %) dědičné. Jak poznáme dospělého s ADHD, u něhož onemocnění může vypadat zcela jinak?

Dětská ADHD (z anglického Attention Deficit/Hyperactivity Disorder) je už docela dobře známa. Problém s diagnostikou a léčbou mohou činit jen delší objednací lhůty dětských psychiatrů. Dříve se tato porucha označovala jako lehká mozková dysfunkce (LMD) a soudilo se, že se jedná o poškození mozku v době nitroděložního vývoje, v průběhu porodu, či velmi raném dětství, ze kterého dítě „vyroste“. Nyní je prokázáno, že se jedná o tzv. neurovývojovou poruchu – odlišné vyzrávání mozku, které má z největší části vrozený/genetický podklad. Porucha sídlí v tzv. prefrontální mozkové kůře a v jejím spojení s dalšími tzv. podkorovými mozkovými strukturami. Celý mozek má menší objem a odchylky jsou i ve struktuře některých mozkových center. Nejčastěji trpí děti příznaky hyperaktivity/impulzivity a nepozornosti současně, ale ve velkém procentu případů trpí děti jen hyperaktivitou/impulzivitou anebo jenom nepozorností. Děti s ADHD často mívají také další neurovývojové poruchy (např. specifické poruchy učení, tiky, noční pomočování, autistické rysy), vykazují poruchy chování anebo trpí úzkostí, depresí či třeba nespavostí.

U části dětských pacientů mozek v průběhu dospívání „dozraje“, ale u přibližně poloviny dětí tyto mozkové změny a problémy z ADHD přetrvávají až do dospělosti.

Vlivy z okolí (konzumace alkoholu, drog a kouření matky v těhotenství, poranění při porodu, škodlivé rodinné prostředí a negativní životní události) však k rozvoji ADHD také přispívají.

Příznaky ADHD v dospělosti

V dětství obvykle převažuje hyperaktivita, ale hyperaktivity zpravidla s věkem ubývá a k výrazným znakům dospělé ADHD pak patří zejména nepozornost (roztržitost) a narušené fungování:

  • problémy s udržením pozornosti (nedokáže přečíst knihu, skáče z jednoho na druhé, nevnímá, když na něho někdo mluví, zapomíná a ztrácí věci),
  • vnitřní neklid,
  • impulzivní chování (činí ukvapená rozhodnutí, která mohou mít negativní dopad – např. podá unáhleně výpověď, urazí svého šéfa, koupí věci, které nepotřebuje, zbytečně se zadluží),
  • výkyvy nálad, výbuchy vzteku, popudlivost,
  • denní snění (nevnímá, když na něho mluví),
  • neefektivní organizování času (zapomíná na schůzky, vždy přichází pozdě),
  • potíže dokončovat práci, prokrastinace (splnění úkolu až na tu nejposlednější chvíli),
  • selhávání v práci a v sociální oblasti,
  • problémy s plánováním budoucnosti.

Co nemocné trápí:

  • vnitřní neklid, zrychlené neuspořádané myšlenky,
  • snížené sebevědomí pro opakované neúspěchy (i když se snaží, tak to dopadne špatně, protože na něco zapomene anebo udělá ukvapené špatné rozhodnutí),
  • frustrace,
  • bezmoc,
  • úzkost a deprese,
  • zbytečné konflikty,
  • chaotický a neuspokojivý osobní život,
  • sklon ke zneužívání návykových látek (jako sebeléčba příznaků anebo jako nezdrženlivé impulzivní chování).

Právě tak zvaná porucha fungování může působit větší obtíže než „jen“ samotné příznaky nepozornosti a hyperaktivity/impulzivity. Daný člověk totiž kvůli komplexu svých potíží (nepozornost a hyperaktivita/impulzivita) selhává (anebo nefunguje tak dobře, jak by mohl) ve škole, v zaměstnání a ve svých sociálních vztazích. Projeví se to např. zbytečně horšími známkami, nedokončením školy, horším zaměstnáním, častými změnami zaměstnání, střídáním partnerů a/nebo rozpadem partnerských vztahů.

Odhaduje se, že v dospělé populaci (v různých zemích) má ADHD 1,0–8 % lidí (podle WHO je činí průměrný výskyt 3,4 % - údaj již z roku 2007).

Z epidemiologických studií vyplývá, že pacienti s ADHD jsou také častěji účastníky dopravních nehod, mají více úrazů, častější nezaměstnanost, nižší dosažené vzdělání, vyšší rozvodovost a taktéž se u nich často (až v 75 % případů) vyskytují další psychiatrické problémy (deprese, úzkosti, návykové poruchy, asociální chování, poruchy osobnosti apod.).

Lidé trpící nepozorností selhávají zejména v monotónních činnostech náročných na přesnost a systematičnost. Mohou ale naopak excelovat v kreativních a nesystematických činnostech, často v počítačových oborech, v akčních zaměstnáních, v umění anebo ve sportu.

Diagnostika ADHD

Lidé trpící ADHD jsou zatím jen málokdy rozpoznáni. Oni sami i jejich okolí často pokládá jejich nepozornost a roztržitost za projevy lenosti nebo zlý úmysl. A jejich hyperaktivitu a impulzivitu za projevy jejich nezralé osobnosti. A ani neví, že může jít o konkrétní poruchu, pro kterou by mohli vyhledat odbornou pomoc. V některých případech se jim sice pomoci dostane, ale spíše kvůli jejich dalším potížím (deprese, úzkost, zneužívání návykových látek), zatímco samotné ADHD bývá často nerozpoznáno.

ADHD se diagnostikuje pohovorem s psychiatrem: při pohovoru se důkladně rozebere pacientova minulost, průběh jeho potíží a příznaků ADHD od dětství (včetně školního prospěchu) do současnosti a zhodnotí se, nakolik tyto příznaky ovlivňují fungování jedince a zda úroveň jeho fungování odpovídá jeho schopnostem. Neexistuje žádný další specifický „objektivní“ test, laboratorní vyšetření nebo rentgenový snímek, který by toto onemocnění potvrdil a „objektivizoval“. Diagnóza se stanoví splněním diagnostických kriterií v psychiatrické klasifikaci, stejně jako je tomu na příklad u deprese anebo u dalších psychických poruch.

 

autor: MaB