Raynaudův fenomén

Raynaudův fenomén
9. 3. 2014 8:59

Vzácné autoimunní choroby vyznačující se tvorbou orgánově nespecifických protilátek patří do skupiny systémových chorob pojiva.

Postihují různé orgánové systémy  a jejich průběh se většinou odlišný u každého postiženého jedince, od mírných forem, které pacienta příliš neomezují až po vysoce agresivní postižení s velmi špatnou prognózou vyžadující intenzivní léčbu. Jednou ze závažných forem choroby je digitální ulcerace, jejím předstupněm je Raynaudův fenomén.

Jedná se o jeden z prvních projevů nemoci signalizujících možnou systémovou chorobu pojiva.

Spouštěcím mechanismem může být často nízká okolní teplota spojená s emočním stresem, ale také  může hrát významnou roli vliv vibrací, cévních poranění nebo omrzlin. Je prokázáno, že výskyt Raynaudova fenoménu je ovlivněn klimatickými podmínkami.

Prvním příznakem bývá nezvyklé zbarvení konečků prstů, které se projeví nejprve výrazně ohraničeným zbělením jednoho nebo více prstů provázené necitlivostí na základě vazospasmu. Bílá barva později přejde do fialové, která se následně vlivem hypoxie změní v červené zbarvení. Tyto projevy jsou spojeny se změnami v  tepnách a kožních arteriolách způsobených nadměrnou tvorbou a ukládáním vaziva právě v těchto oblastech a  není radno je podceňovat. Provází je mravenčení, svědění, pálení a často i bolest. Tyto fáze nemusí nutně proběhnout všechny.

Základem správné diagnostiky je pečlivý a vyčerpávající popis typických příznaků a také kapilaroskopické vyšetření, ze kterého získáme informace o stavu kapilár a jejich možném postižení. Doplňkovou metodou je termologie a chladový test. Při nejednoznačných výsledcích je třeba použít i složitějších a náročnějších moderních metod vyšetření.

Veškerá vyšetření jsou zaměřena na specifické symptomy systémových chorob pojiva. Při vyšetření je třeba mít na paměti, že příznaky se nemusí vyskytovat jen na končetinách, ale také na tepnách vnitřních orgánů jako jsou plíce, srdce nebo ledviny, ale třeba také na nosu nebo uších.

Raynaudův fenomén dostal jméno podle francouzského lékaře M. A. Raynauda, který jej poprvé popsal ve své diplomové práci v roce 1862. Zdrojem jeho informací byla léčba 26 pacientů, z nichž nejmladší byla 27 letá dívka.

autor: Redakce