Děložní čípek a co o něm víme ?

Děložní čípek a co o něm víme ?
24.02.2014 8:49


Děložní čípek, nebo také děložní hrdlo (latinsky cervix uteri) je spodní část dělohy, kterou děloha přechází a ústí do pochvy.

Je to součást dělohy, a ačkoliv neslouží přímo k uhnízdění oplodněného vajíčka a vytvoření prostředí pro vývoj plodu, jeho funkce není zanedbatelná.

Jedná se o jakýsi „komunikační kanál“ mezi dutinou děložní a pochvou, potažmo vnějším prostředím.
 
 
Na jedné straně čípek brání průniku infekce z pochvy, ale zároveň musí umožnit únik menstruační krve opačným směrem a v neposlední řadě průnik spermií na cestě k vajíčku při oplodnění. Při porodu je pak součástí tzv. měkkých porodních cest, jimiž prochází plod z dělohy.


Anatomie



Přirovnáme-li tvar dělohy k hrušce, pak horní – kulovitou a dutou – část tvoří tělo děložní a spodní válcovitou část děložní čípek. Čípek má v průměru asi 2,5 až 3 cm a na délku 3 až 5 cm.

Jeho dolní konec zasahuje do pochvy, je dobře viditelný při gynekologickém vyšetření v zrcadlech, a je tak dostupný kontrole.
 
 
 


Stejně jako děložní tělo má i čípek silnou stěnu. Jeho konzistence je na rozdíl od děložního těla tužší – obsahuje totiž menší podíl svaloviny a větší množství vazivové tkáně. V průběhu čípku prochází úzký kanál.

Od děložní dutiny ho odděluje tzv. vnitřní branka, naopak vnější brankou pak ústí do pochvy. Vnější branka je rovněž dobře patrná při vyšetření a její tvar napovídá, zda žena rodila. U žen před porodem je branka tečkovitá, po vaginálním porodu pak čárkovitá, což je opět patrné při gynekologickém vyšetření.


Čípek kryje sliznice a její funkcí je chránit povrch čípku. Pokud bychom sliznici pozorovali pod mikroskopem, viděli bychom, že její zevní část obrácenou do pochvy tvoří mnoho vrstev plochých (dlaždicových) buněk. Právě mnohovrstevnost zajišťuje dobrou obranu před mechanickými a infekčními vlivy.

Naopak uvnitř je čípek vystlán jiným typem sliznice, kterou tvoří jediná vrstva válcovitých buněk. Vnitřní sliznice čípku obsahuje žlázky produkující hlen. Množství a složení hlenu pak umožňuje větší či menší průchodnost kanálu za různých okolností.


Vývoj děložního čípku


Tkáně a povrch čípku prodělávají během života ženy některé změny podmíněné věkem a hormonální aktivitou. V období po první menstruaci přerůstá sliznice z vnitřku čípku na jeho povrch a je vystavena nižšímu pH prostředí pochvy a také bouřlivému působení pohlavních hormonů.

Je proto náchylná ke škodlivým vlivům a reaguje na ně změnami ve stavbě a funkci buněk.

V dospělosti se pak sliznice stává znovu mnohovrstevnou.
 
 
Oblast, kde se vyměnila vnitřní sliznice čípku za mnohovrstevnou zevní sliznici, se nazývá transformační zóna.

Tvoří typicky dvou až šestimilimetrový tenký proužek okolo zevní branky, ale u starších žen může být obrácena směrem dovnitř čípku a při běžném pohledu pak není viditelná.

Je to zároveň místo vzniku naprosté většiny přednádorových změn a nádorů děložního hrdla.


Onemocnění děložního čípku


Protože děložní čípek zasahuje svou spodní stranou do pochvy, je také vystaven působení poševního, a přeneseně i vnějšího prostředí.

Mezi nejčastější onemocnění čípku
proto patří záněty, jež se vyskytují současně s infekcí pochvy.

V této lokalizaci se vyskytují záněty jak bakteriální, tak i virové. Další postižení čípku představují slizniční polypy – ty bývají někdy označovány jako nepravé nádory čípku.
 
 

Záněty děložního čípku


Cervicitis je odborný název pro zánětlivý proces na vnitřní sliznici čípku způsobený infekcí. Častými bakteriálními původci jsou Chlamydia trachomatis a Neisseria gonorrhoeae, tj. původce kapavky.

Obě bakterie se přenášejí nechráněným pohlavním stykem. Dalšími původci mohou být přemnožené bakterie, které za normálních okolností tvoří běžné poševní prostředí.

V některých případech může být zánět čípku reakcí na používání pesarů a spermicidních látek.

Mezi příznaky patří v akutním stadiu hlenohnisavý výtok, neurčité bolesti za stydkou sponou a v kříži, připojit se může i mírné zvýšení teploty. Zánět čípku může být komplikován přechodem infekce do děložní dutiny a rozvojem pánevního zánětu.

Při chronickém přetrvávání infekce může být pozdním důsledkem neplodnost.


Diagnóza zánětu čípku se stanoví mikrobiologickým vyšetřením stěru. Ten se získává při gynekologickém vyšetření. Terapie je antibiotická.


Herpes simplex virus


Herpes simplex virus (dále HSV) je velmi častým lidským virem. Jeho první typ způsobuje opar rtu. Druhým typem je tzv. genitální herpes. Přenáší se většinou pohlavním stykem a způsobuje velmi nepříjemné příznaky na zevním genitálu.

Charakteristický je výsev
malých puchýřků na vnitřních stranách stydkých pysků, v poševním vchodu nebo v oblasti mezi pochvou a konečníkem. Puchýřky jsou při prvním výskytu viru velmi bolestivé, palčivé a může je provázet i zvýšená teplota a pocit celkové nevůle. V sedmdesáti procentech případů se projevy vyskytují současně i v pochvě a na děložním hrdle.

V této oblasti jsou ovšem nenápadné, jen zřídka je může doprovázet výtok nebo špinění. Virus bohužel v organismu přetrvává a může se ve stejné lokalizaci znovu objevovat.

Opakované projevy jsou pravidlem, avšak nemusí být časté a bývají mírnějšího rázu. Léčba genitálního HSV je celková pomocí léků ze skupiny antivirotik.

Problémem je aktivní infekce u těhotných žen, která by se mohla přenést při vaginálním porodu na plod a způsobit těžké postižení s ohrožením života novorozence.

U takto postižených rodiček se vždy provádí císařský řez.


Polypy


Polypy jsou stopkaté útvary vyrůstající ze sliznice uvnitř děložního čípku. Většinou měří jen několik milimetrů a jsou benigní, tzn. nenádorové povahy.

Nemusejí se navenek nijak nepříznivě projevit, ale pokud zasahují přes vnější branku až na poševní povrch čípku, mohou způsobovat občasné špinění, případně bolesti při styku.

Polypy se odstraňují i se stopkou malým chirurgickým výkonem – kyretáží. Vždy se také podrobně vyšetří, aby mohly být vyloučeny změny charakteru nádorového bujení, ačkoliv ty jsou v polypech opravdu vzácné.







 
autor: Redakce